Luca Ferretti a jeho kolegové z Oxfordu se pokusili co nejpřesněji určit, kdy byli „přenašeči nemoci SARS-CoV-2“ přesně infikováni, kdy se u nich projevily první příznaky a kdy nakazili další osoby. Podle jejich analýzy zhruba 40 % případů nákazy připadá na dny před objevením prvních příznaků a zhruba 35 % na den, kdy se příznaky objevily poprvé či den následující. Byť sami autoři upozorňují, že by se výsledky neměly přeceňovat, naznačují důležitost včasného testování a trasování. Přenos SARS-CoV-2 podle nich probíhá skutečně ve velké části případů opravdu zcela nevědomě – i ti, u kterých se nakonec nemoc projeví, nejvíce lidí nakazí ve chvíli, kdy o svých symptomech nevědí. Nejen tato práce ukazuje, že ideální je, pokud se hygienici dostanou k nemocným rychle, ve chvíli, když ještě žádné symptomy nemají. Odklad v trasování tedy znamená, že většině přenosů se nezabrání a k zastavení šíření nákazy by pak nutné použít hrubší nástroje, například tedy nějaká všeobecně platná opatření. Takový přístup může zřejmě udržet její šíření na uzdě, jak naznačují případy některých zemí, jako je alespoň zatím Německo, Jižní Korea či Tchaj- -wan. Pokud dojde k překročení kapacity systému trasování například jako v ČR, které si během klidnějších měsíců nedokázalo vytvořit dostatečné rezervy v systému, šíření nákazy se tedy nejspíše urychlí. /jj/
