Pavoučí hedvábí je velmi inspirující materiál. A vědci se usilovně snaží vyrobit jeho umělou verzi z obnovitelných zdrojů. Švédští odborníci nedávno zaznamenali významný úspěch, když vytvořili zřejmě doposud nejsilnější umělé pavoučí hedvábí. Použili k tomu proteiny z přírodního pavoučího hedvábí, které doplnili nanocelulózou získanou ze dřeva. Jejich výrobní proces nabízí možnost levné výroby bioaktivních materiálů pro účely medicíny ve velkém. My Hedhammarová ze stockholmského KTH Royal Institute of Technology a její spolupracovníci důmyslně spojili příznivé strukturální a mechanické vlastnosti levných nanovláken celulózy s biomedicínskými vlastnostmi pavoučího hedvábí, jehož produkce ve velkém měřítku je naopak velmi drahá, náročná a často zahrnuje fosilní suroviny. Pevnost vlákna z nového materiálu je přitom významně vyšší, než u všech ostatních umělých hedvábí. Ve skutečnosti prakticky odpovídá pevnosti přírodních pavoučích vláken. Bioaktivní vlastnosti pavoučího hedvábí jsou známé už tisíce let. Ve starověkém Římě používali pavučiny k ošetření ran utržených v bitvě. Od umělého pavoučího hedvábí se proto čekají velké věci. Hedhammarová je přesvědčená, že s levnou nanocelulózou, která se vyrábí z obnovitelného zdroje, by se teď výroba umělého pavoučího hedvábí mohla rozjet na plný plyn. Její postup vyžaduje jenom malé množství proteinů z přírodního pavoučího vlákna, a přesto vznikne fungující biomateriál s medicínským využitím. Výhodou nanocelulózy je také, že jde o biologicky rozložitelný materiál, který není nijak toxický a lze ho snadno získat ve velkých objemech. Zmíněné proteiny vědci nezískali z pavouků, což by bylo sice možné, ale nepraktické a drahé. Pavoučí proteiny jim ve skutečnosti vyrábějí geneticky upravené bakterie, pro které to není žádný problém. Takto získané proteiny přidají do roztoku s nanocelulózou a vznikne výsledný hybridní materiál.
