Jak vidí současnou situaci v energetice, zeptali jsme se v rozhovoru pro TT Ing. Aleše Tomce, ředitele divizí Energy Transmission a Wind Power společnosti Siemens: Souhlasíte s názorem, že se energetika nachází ve velké nejistotě? Energetické odvětví v celé Evropě je skutečně charakterizováno velkou nejistotou. Stručně řečeno: přeregulovaný trh přestal být transparentní. Je zde řada omezujících podmínek. Politické, ekonomické, tržní, ale i technické signály generují pro investory tolik nejistot, že řada z nich zvažuje, zda neinvestovat své prostředky v jiném odvětví. Buďme konkrétnější: s čím se musejí všechny národní soustavy a utility, které v evropské energetice podnikají, vyrovnávat? Jak je definováno prostředí, v němž firmy fungují? V Evropě je v první řadě dokonale deformovaný trh s elektřinou. Jednak přílišnými regulačními zásahy, jednak řadou opatření, nařízení a rozhodnutí národních vlád. Způsobují, že se na trhu nesoutěží za zcela rovných podmínek pro všechny. Klasickým příkladem může být neúměrná a až nesmyslná státní subvence do AZE. Ty se mj. vyznačují více nebo méně predikovatelnou výrobou a silnou decentralizací. Vytváří se tak uměle silný tlak na řízení soustav, na udržení potřebné spolehlivosti chodu soustavy a zabezpečenosti dodávek elektřiny. Současně se věnují náklady na jejich připojení. Tyto skupiny zdrojů díky dotacím v pomyslném žebříčku často „předběhnou“ i zdroje velmi moderní a s vysokou účinností, které se musí odstavit a následně neprovozovat. Dalším významným driverem je nefungující trh s emisními povolenkami. Zcela se zhroutil a nemyslím si, že by mu pomohlo „umělé“ stažení části povolenek z oběhu. Problematické jsou rovněž investice do infrastruktury. To je dáno především dlouhodobostí přípravy celého procesu: od vize, přípravy, rozhodnutí až po zahájení realizace projektu. Prodlevy jsou způsobené především legislativou. Nemožností postupovat ve veřejném zájmu rychleji. Je zde i nerozhodnost při výběru, do jakých variant investovat rychleji a významněji. Zmíněná nejistota je nepochybně také výsledkem chování energetických firem… Ano, energetické firmy se dopustily řady „úkroků stranou“. Z hlavního proudu jsme šli cestou nezralých a vysoce nákladných technologií, které byly v původním nadšení považovány za samospasitelné. Třeba za heslem „Smartgrids“ zůstávají nenaplněná očekávání spojená s vyčerpáním určitých investičních prostředků, které se mohly použít jinde a daleko efektivněji. Rád bych rovněž zmínil dnes módní podporu decentralizace na straně zdrojů, v níž vidím poslední z velkých indikátorů současné situace v energetice. V tomto případě se nemusí jednat o falešný indikátor zavádějící odvětví do slepé uličky. Je to pouze zcela jiný systém, s odlišnou filozofií než má systém charakterizovaný velikými instalovanými jednotkami, mohutnou přenosovou soustavou a silně zasmyčkovanými distribučními soustavami. Neexistuje metrika, která by dala jednoznačnou odpověď na otázku, co je lepší. Výsledek všech těchto vlivů je jeden: neexistuje efektivní investice do zdrojů s racionálními ekonomickými ukazateli, která by investorům zaručila rozumnou návratnost vloženého kapitálu. Možná s jedinou výjimkou: větrné parky na moři. Co se týká decentralizace, je přece logické mít zdroj v místě spotřeby a nemuset se zabývat dopravou na velké vzdálenosti. To může být složité technicky a drahé ekonomicky. Decentralizace má řadu výhod i nevýhod. Tou největší je změna filozofie řízení distribuční nebo přenosové soustavy a daleko více koordinačních činností. Navíc s touto problematikou může souviset i regulace na straně spotřeby. Pokud máme lokální soustavu, měli bychom mít možnost regulovat její bilanci jak do plusu (to znamená výrobou), tak do minusu (tedy spotřebou). Jak tyto změny reflektují zákazníci? Výrazně mění své chování. Začíná se velmi zřetelně objevovat snaha uspořit stále dražší energie nebo s nimi optimálně hospodařit. Ti zodpovědnější se zabývají myšlenkami na soběstačnost, nezávislost. To se může projevit jako pozitivní trend při řešení nastíněných problémů. Ze strany zákazníků bude výrazná poptávka po vyšší přidané hodnotě k vlastní silové dodávce elektřiny. Přidaná hodnota může být v určitých informačních službách, poradenství nebo ve vlastním řešení. Co nové příležitosti a procesy? Jednou z příležitostí je nově otvíraný trh s kapacitou, kde výrobce elektřiny může nabízet svou disponibilitu, svou připravenost vyrábět. Tímto způsobem se mu mohou pokrýt některé náklady. Alespoň ty fixní. Pro národní provozovatele přenosových soustav, kteří jsou odpovědní za spolehlivost provozu soustavy a zabezpečenost dodávek, může kapacitní trh posloužit i jako záchranná brzda. Kapacitní trh nelze chápat v souvislosti s vyrovnáváním bilance jako všelék. Pokud bych měl použít příměr – je to dobrá náplast na velkou ránu. Pro ilustraci: jeden z provozovatelů přenosové soustavy, společnost TenneT, jen letos udělal přes 1000 tzv. redispatchingů. Tyto autoritativní příkazy jednotlivým subjektům na trhu (typu snížit/zvýšit výrobu, odstavit/najet zdroj, změnit konfiguraci sítě apod.) byly učiněny jenom proto, aby se zajistila spolehlivost a bezpečnost. Jedná se o významné a varující číslo. Bez tohoto nástroje by systém již dávno nefungoval. Zajímavá je i statistika redispatchingů: v uplynulých 10 letech se jejich počet zvyšuje geometrickou řadou. To znamená, že se problém prohlubuje a se vzrůstajícím počtem „nejistot“ se přibližujeme k hranici, za kterou už je pouze black-out. Když se zaměříme na domácí energetickou scénu, je možné definovat její největší problém? Začnu tím pozitivním: dokončuje se program obnovy severozápadních elektráren společnosti ČEZ. Na druhém pólu je zrušení tendru na výstavbu dvou temelínských bloků. Naše energetika se potýká i s připojováním nových AZE. Žádosti opět narůstají geometrickou řadou a je jen otázkou, zda bude podpora AZE ukončena podle platného legislativního rámce k 31. prosinci 2015, nebo bude tento rámec redefinován, termín prolomen a příslovečný boom bude pokračovat. Pokud k těmto bodům připočteme celoevropskou situaci, myslím, že naším největším problémem je řízení přetoků přes hraniční profily a možnost pro ČEPS efektivně a účelně řídit a naplnit zákonem dané zadání. Jaká je odpověď firmy Siemens na přetoky přes hranice? Mohou to být především naše produkty typu FACTS nebo speciální transformátory, kupř. phase shifter. Může to být řešení v podobě stejnosměrných vysokonapěťových přenosů využívající nejmodernější stejnosměrnou vysokonapěťovou spínací techniku a tomu odpovídající řídicí systémy, které dokážou zvládnout plnění úloh v reálném čase a uchránit soustavy před nežádoucími přetoky. Jakým směrem by se měla energetika vyvíjet v nejbližším období? Který segment je pro vás nejzajímavější? My se samozřejmě snažíme příležitosti nejen vyhledávat, ale i spoluvytvářet. Zajímavým segmentem trhu je určitě větrná energie. Náš celosvětový obrat v této oblasti je 5 mld. EUR. Máme zde nejvýznamnější reference: k dnešnímu dni se provozuje téměř 14 000 našich věží s celkovým instalovaným výkonem přes 23 GW. Ve světovém kontextu jsme významný hráč, ale chtěli bychom být ještě úspěšnější. A jaká je situace v České republice? V oblasti větrné energie se nejistota projevuje přímo ukázkově. V ČR jsou dnes provozovány větrné parky s celkovým výkonem přibližně 270 MW. Podle národního alokačního plánu bychom aktuálně měli mít zhruba trojnásobek tohoto výkonu. V roce 2020 by mělo být v provozu celkově až 1200 MW. Když si uvědomíme, jak dlouho trvá příprava projektů a možný konec státní podpory v podobě konkrétních výkupních tarifů za vyráběnou elektřinu ke konci roku 2015, plán se zřejmě nenaplní. To může být určitý argument pro prolomení tohoto limitu. I tak je otázkou, zda jsme schopni zmíněných 1200 MW zrealizovat. Přesto to musí být velké lákadlo… Čekáme, zda bude konec podpory v roce 2015 akceptován a dodržen, anebo bude posunut a změněn. I naše technologie jdou vstříc této příležitosti: zdokonalujeme účinnost větrných turbín, zvyšujeme jednotkový instalovaný výkon. Ve výkonové řadě našich větrných turbín je dnes nejprodávanější stroj o výkonu 3 MW. Prodávají se také varianty 3,6 MW a 4 MW. Pro zajímavost: náš špičkový a největší stroj má výkon 6 MW. Pro české větrné podmínky však není vhodný. A co se týká dalších aktivit mimo oblast větrné energie? Které produkty pomáhají řešit dopady nejisté energetiky? Velmi zajímavé je připojení a vyvedení výkonu off-shore parků, kde jsme na technické špičce tím, že máme vysokonapěťová řešení. Ať už stejnosměrná nebo střídavá. Stejnosměrná umožňují připojit až 900 MW na jedné vysokonapěťové lince. Střídavá mají limit kolem 650 MW. Je to skutečně hi-tech v pravém slova smyslu. Další z našich produktů, které pomáhají řešit dopady nejisté energetiky, jsou již zmíněné FACTS (flexibilní střídavé komponenty). Umožňují kompenzaci a řízení toků. V české soustavě se zatím příliš neuplatňují. V německých, francouzských nebo italských soustavách se tato technologie již aplikuje. Rád bych v této souvislosti zmínil i plynem izolované rozvodny, konkr. speciálním hexafluoridem síry (SF6). Zaměřujeme se na technologie, které se vyznačují nízkými provozními náklady: ať již díky vysoké účinnosti, nízkým provozním ztrátám nebo nízkými nároky na údržbu. Kupříkladu vysokonapěťové vypínače Siemens zvládají až 30 000 vypínacích cyklů. S jedinou vizuální prohlídkou po 5 letech a s periodickou kontrolou po 10 letech. Předpokládáte, že trh vysokonapěťových stejnosměrných přenosů poroste? Ano. S tím je spjata rovněž potřeba vývoje vysokonapěťové stejnosměrné spínací techniky, jako jsou třeba vypínače. Siemens hraje prim na trhu i díky naší standardizaci jednotlivých typů, modularizaci nebo možnosti použít kompaktní řešení. Všechny tyto nové technologie a postupy mají společný jmenovatel – nárůst požadavku na informační technologie, sběr a zpracování dat a jejich použití pro řízení v reálném čase a dokonce pro předvídání v reálném čase. Proto Siemens zakládá novou divizi Digital Factory, která se bude těmito novými trendy zabývat. /bv/
