Pokud topíte uhlím, nebo koksem
a uvažujete o přechodu na
méně namáhavé a ekologičtější
vytápění (kupř. na plyn, či
na biomasu), event. zvažujete
montáž tepelného čerpadla – ve
výhledu jsou dotace. Ministerstvo
životního prostředí ČR,
resp. jeho šéf Martin Bursík, by
uvítali, aby občané co nejdříve
přestali topit neekologickými
palivy. Zvláště uhlím. Důkaz nad
jiné: návrh na zatížení vzpomenutého
uhlí 10procentní daní.
Každá mince má dvě strany.
Tou lícovou (a vpravdě burcující)
je nelichotivá a navýsost varovná
statistika: cca 2/3 obyvatel českých
měst i vesnic musí žít v lokalitách
se znečištěným životním prostředím.
Výraznou měrou k tomu přispívá
spalování uhlí. Vyhřívá na
400 000 našich domácností. Na
tuto nepřehlédnutelnou skupinu
se nyní zaměřuje pozornost státní
exekutivy: pokud konkrétní
domácnost přestane topit uhlím,
mohla by obdržet dotaci ve výši
až 50 procent nákladů spojených
s pořízením nového ekologického
vytápění. Obcím by kynulo
až 85procentní pokrytí vzniklých
nákladů.
A jak vypadá rubová strana
pomyslné mince? Prvotní dotační
odhady se přibližují ke hranici
20 mld. korun. Zdroji úhrad by
se mohl stát jak domácí rozpočet
(řada odborníků v této souvislosti
doporučuje operativně využít
příjmový efekt ze zaváděných
ekologických daní), tak příspěvky
EU. Na ty máme šanci až do
roku 2013.
Žádný bezbřehý entuziasmus
(byť pro správnou věc) neopravňuje
k chybám v úsudku i následných
činech. Bohatě strukturovaná
skladba českých uživatelů
uhlí zahrnuje nejenom jednotlivé
domácnosti ve městech či na
venkově, ale i bytová družstva,
sdružení majitelů bytů, obce, kraje,
nevládní organizace, obchodní
společnosti s více než 50procentním
podílem obcí a krajů a jiné
subjekty. Ani jim nelze upřít
potenciální dotace, budou-li optimálně
využity k omezení existující
ekologické zátěže.
Osobitou kapitolu představují
těžaři a prodejci málo ekologických
paliv. Každá iniciativa
směřující k eliminaci ekologické
zátěže (a ve hře nejsou výlučně
jen emise z komínů) je logicky
v rozporu s jejich podnikatelskými
ambicemi, s jimi už vynaloženými
investicemi, s bilancí
nabízených či naopak rušených
pracovních míst v regionech atd.
atd.
Nabízí se otázka, jakou pozici
a jaké nástroje lze v daném procesu
vyčlenit bankám operujícím
na českém trhu. Nasnadě by byly
výhodné půjčky pro ekologicky
uvažující domácnosti. Kdo však
někdy zažil, příp. nyní absolvuje,
složitá administrativní jednání
s bankami o úvěru na malé technické
projekty (a bohužel - právě
takovým záměna uhelného kotle
objektivně je a zůstane), ten se
odhodlá k novému kolečku leštění
klik a doprošování jen s pevnou
oporou v garance státu.
Dobře rozepsané „noty“ musí
od dotujícího státu obdržet také
výrobci, prodejci a opraváři
moderní otopné techniky. A ruku
v ruce s nimi stavební firmy.
Bude-li podmínkou pro udělení
dotace kupř. zateplení fasády,
nebo instalace moderních bezztrátových
oken, aby teplo neunikalo
vniveč, musí být citovaný proces
pro ně zajímavý. Od prvopočátku
třeba na všech exekutivních úrovních
vyloučit hrozbu vzniku temných
děr lakotně polykajících vše,
co mělo ve finále posloužit jinde
a jinému – tedy české domácnosti,
která se rozhodla pro náhradu
neekologického topení.
Ještě před pomyslným výstřelem
ze startovní pistole, už teď
je slyšet z tribun: hlavně žádnou
drahou barnumskou reklamu,
žádné nesplnitelné sliby, žádná
krátkodechá řešení demotivující
lidi bumerangovými efekty.
Paměť občanů (zvláště pak oklamaných)
je kladivo, které nepůsobí
pouze v den voleb. Smutné
vzpomínky na různé energetické
megaprojekty z nepříliš vzdálené
minulosti (elektrické přímotopy,
plošná plynofikace atd.) dosud
nevybledly. A tváří v tvář účtům
za stále vyšší úhrady za spotřebovanou
elektřinu či plyn rozpalují
do běla i po letech. /uai/
