Nebraňme se větrné energii

V posledních měsících se rozpoutala poměrně silná veřejná debata k problematice větrných elektráren, jejich smysluplnosti, efektivitě a vlivu na život lidí. Často v ní zaznívají zkreslené nebo vysloveně nepravdivé informace, bohužel často i technického rázu. Rád bych se pokusil některé z nich uvést na pravou míru. Elektřina přivátá větrem Mezi obnovitelnými zdroji má větrná energie v ČR druhý nejvyšší odhadovaný dostupný potenciál, hned po solární (viz. tabulka). Hranice instalované kapacity ve větrných elektrárnách se uvádějí okolo 2500 MW. Při plném ročním provozu zhruba 1800 hodin to odpovídá výrobě cca 3,6 TWh (celkově se v ČR spotřebovalo v roce 2007 přes 70 TWh). V praxi se nyní v České republice počítá s výstavbou kapacit o objemu 1000 MW. Pro výstavbu větrných elektráren jsou samozřejmě nejvhodnější lokality v nadmořských výškách zpravidla nad 600 metrů, technologický rozvoj však již umožňuje vyrábět elektřinu z větru efektivně i v mimohorských oblastech. Skončily také doby, kdy výška bránila instalaci větrných elektráren v lesních partiích. Dnešní 100–150metrové stroje se s tímto omezením už potýkat nemusí. Vývoj se nezastavil v 90. letech Velká část výhrad vůči větrné energii útočí na údajnou slabinu v podobě efektivity získávání elektřiny z větru. Tyto argumenty by skutečně mohly mít úspěch - ale maximálně v době před cca 10-12 lety. V první polovině 90. let skutečně nepřesahoval u nás obvyklý instalovaný výkon „větrníků“ hodnoty 1 MW. Výškou osy rotoru nepřekročil 60 metrů, průměr vrtule nepřesáhl 70 metrů. Především se ale stroje této generace vyznačovaly poměrně značnou poruchovostí a nízkou efektivitou. Dnešní „větrníky“ mají osy rotoru více než 100 metrů nad zemí. Průměr vrtule se pohybuje od 80 do 100 metrů, instalovaný výkon činí 2 až 3 MW. Vývoj v oblasti výpočetní techniky umožňuje dokonalejší řízení a monitoring nasazených technologií. Tzv. koeficient pohotovosti při jejich obsluze tak atakuje hranici 97 %, zatímco počátkem 90. let šlo o 85 - 90 %. Konstrukce moderních větrných elektráren současně garantuje, že ve vzdálenosti cca 500 metrů od stožáru stroje o výkonu 2 MW nepřekročí hladina hluku stanovené hygienické limity, tj. 50 dB ve dne a 40 dB v noci. Jeden stroj o výkonu 2 MW vyrobí za rok (podle konkrétní lokality v českých podmínkách) 4 - 5,5 milionů kWh elektrického proudu ročně. Převedeno do praktického příkladu to znamená zásobení zhruba 1200 - 1500 čtyřčlenných domácností a během 20 let provozu úspora 120 000 tun hnědého uhlí. Vítr nikdo nezdraží Zatímco laikům vadí dopady větrných elektráren na tzv. krajinný ráz, kritici z řad odborné veřejnosti často argumentují údajnou nepřipraveností české energetické soustavy na zapojení velkých větrných kapacit do sítě. Představitelé ČEPS přitom už několikrát potvrdili, že díky posílení slabých míst přenosové soustavy (především v Německu), spolupráci s okolními zeměmi a kvalitní předpovědi počasí se dá vznik problémů při vyšších dodávkách proudu z větrných elektráren minimalizovat. Asi nejlepší zprávou o nové generaci větrných elektráren je razantní vylepšení ostře sledovaného parametru nákladů na instalovaný 1 kW výkonu. S určitou mírou zjednodušení se dá říci, že už dnes z tohoto pohledu v podstatě srovnala krok nejen s ostatními alternativními, ale i některými tradičními způsoby získávání elektrické energie. Stojí za tím jak zkušenosti z technologie vrtulových listů, umožňující aplikace uhlíkových vláken, tak i aerodynamické tunely a výpočetní technika, které výrobcům dovolily významně optimalizovat profily vrtulových listů. Ekonomika větrných elektráren, resp. obnovitelných zdrojů jako celku, je také často záměrně zkreslována započítáváním nákladů na vývoj do výsledných cen pro konečného spotřebitele. Je zajímavé, že u konvenčních zdrojů na to stejní odborníci občas jaksi zapomínají. Úplně nejjednoznačnější výhra větrné energie spočívá v ceně vstupů. Zatímco cena uhlí, uranu, ropy a dalších nezbytných surovin pro energetický průmysl rychle poroste, vítr zůstane zadarmo i do budoucna. Investice za dvacet miliard Větrnou energii v současných podmínkách ČR považujeme z hlediska nákladů na její získávání za nejsmysluplnější. Do roku 2020 plánuje Skupina ČEZ investovat do rozvoje nových větrných elektráren zhruba 20 miliard korun. Mezi aktuální projekty společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o. patří například plán výstavby větrného parku v okolí jaderné elektrárny Dukovany nebo kolem města Stříbra. Připravuje se také výstavba nových elektráren v lokalitě Nový Hrádek, kde původní zastaralé prototypové stroje z 90. let plánujeme nahradit moderními. ČEZ Obnovitelné zdroje, zároveň mapuje celkovou situaci a ve stadiu jednání či přípravy má také další projekty po celém území ČR. Josef Sedlák O autorovi