Dostala se mi do rukou statistika největších exportérů a importérů energie. Zděsila mne. Zejména fakt, že naše desetimilionová ČR vyváží cca 17 TWh (!) elektřiny a mezi jejími největšími exportéry zaujímá 5. (!) místo na světě. Hned po Francii, Paraguayi, Rusku a Kanadě. Chcete-li to úplně „na doraz“: podstatně více než půldruhamiliardové mocnosti Čína a Indie nebo 315milionové USA… Co o tom soudíte v redakci Technického týdeníku? Podle mne nám tato pozice nepřísluší. Nemám nic proti šikovným obchodníkům. Ani s energií, ani s teplem. Jsem však vehementně proti jakémukoliv vývozu energie za cenu našeho zdraví a zhuntované přírody. O opaku mne nepřesvědčíte. Každého stoupence takových exportů zvu k nám, do Litvínova. Na okamžik otevřu okno a nechám ho zhluboka nadechnout… Elektřinu v ČR vyrábíme především na bázi domácího hnědého uhlí. Více než století drancujeme jeho zásoby dětem a vnukům. Naši půdu, vodstvo i ovzduší krok za krokem zamořujeme všemi možnými exhalačními neduhy. Oproti Francii, která vsadila na jádro. Oproti Paraguayi, která oplývá obřím hydropotenciálem. Oproti Kanadě, která mobilizuje zdroje břidlicového plynu. ČEZ, resp. jeho majitel – vláda ČR, před pár týdny skrečoval(a) mezinárodní tendr na dostavbu JE Temelín. Patrně už jiné východisko z oné ostudy neexistovalo. Ovšem dlouhé měsíce předtím nás mediální agentury, deníky, rádia a televize „obšťastňovaly“ sliby, kterak se nám bude s dokončeným Temelínem žít lépe a ekologičtěji. Najednou je všechno jinak a my budeme sladce žít a pracovat i bez inkriminovaných dvou reaktorů? Dostavba Temelína prý byla nutná i kvůli nedostatku energie. Tváří v tvář citované exportní statistice ji však máme habaděj. Doslova na rozdávání. Jak bude teď vedení ČEZu a příslušné ministerstvo zdůvodňovat ulhaný tendrový cirkus, resp. nemravný export české energie? Nejsem zastánce zelené energie, ani pokračující uhelné agonie. Fandila jsem urychlenému přechodu od ekologicky a ekonomicky neudržitelné fosilní energetiky k modernějším smart formám. Jádro považuji za momentální vrchol vědeckotechnického rozvoje v branži energetiky a teplárenství. Že bychom s politiky a s bossy ČEZu navštěvovali úplně jiné školy? Anebo snad žijeme na jiných planetách? Nechci propadat zbytečné skepsi. Ale ani zažívat českou repliku Energiewende. Němečtí politici odepsali jádro jako ti naši: pár slovy, během jedné tiskové konference. Slibovali zelené hory doly. Ani přes těžkou mediální masáž veřejnosti se žádný energeticko-ekologický zázrak od Kielu po Mnichov dosud nekonal. Zato penízky za cinkající comeback hlásí těžaři a obchodníci s uhlím… V TT č. 9/2014 se Váš čtenář z Plzně omluvil pánům Křižíkovi, Kaplanovi, Listovi a dalším gigantům české energetiky 20. století za počínání jejich pravnuků. Zprvu jsem to považovala za zbytečně teatrální a emociální. Nyní, s mírným časovým odstupem a s pokračující absencí jakéhokoliv kompetentního východiska ze současné letargie české energetiky a teplárenství, mu musím dát (bohužel) za pravdu. Nový koaliční kabinet prý pracuje nad finalizací nové Státní energetické koncepce a Surovinové politiky ČR. Do konce roku (snad?) nás budou informovat i jak dál v jaderné energetice. Pokud se to všechno stane: jak dlouho a jak seriozně budou platit tyto tři dokumenty? N. K. – Litvínov
