Dopolední pauzy u nás ve firmě nejsou jenom o svačinkách, o víkendových receptech či o nejnovějších rošťárnách dětí. Taky v nich listujeme novinami a časopisy. Na konci ledna se řeč znovu stočila na politiku, resp. na nástup nové vlády a dojmy z inaugurací ministerských noviců. Vyrábíme hlavně pro energetické a elektrotechnické firmy. A to i na vývoz. Proto nás zajímalo, jak vidí budoucnost těchto oborů nový ministr průmyslu a obchodu. Je fajn, že pan Mládek hodlá více podporovat český export a co nejrazantněji omezit byrokratickou zátěž pro podniky. Za takový přístup sklidil potlesk. Potěšilo také ujištění, že jeho prioritou v čele MPO bude napříště energetická politika a že se chce zaměřit na přijetí nové státní energetické koncepce a na dostavbu zbylých dvou bloků v Temelíně. Proces formování a jmenování nejnovější koaliční vlády byl tentokrát rekordně dlouhý. Čekala jsem, že koaliční strany a jejich nominanti do vedení resortů využijí onu dobu pro detailnější rozpracování a konkretizaci předvolebních programů. Kdy jindy by měli seznámit nás, občany a zároveň voliče, se svými reálně se již rýsujícími záměry? Na jaké jiné platformě by mělo zaznít více faktů, konkrétních akcí a termínů, co se bude v příštích měsících a rocích v té-které branži dít? Náš resortní ministr s nimi zatím šetřil. Jako s příslovečným šafránem. Zřejmě potřebuje více času na konzultace s experty. Budiž! Symbolických 100 dnů hájení nového kabinetu se sotva rozeběhlo. Co se týká osudu tzv. Pithartových limitů na dotěžení zásob hnědého uhlí, tam už první prognóza padla. Pro mne krapet nečitelná. Třeba varianta „kdy by došlo k prolomení limitů a nemusel by být zbořen jediný dům.“ Jsem rodačka z inkriminovaného Podkrušnohoří. Neumím si představit žádnou takto ohleduplnou těžbu. Zdejší region devastovaný velkorypadly po desetiletí neaspiruje na titul nejhezčí kout Čech. I přesto zůstane mému srdci nejdražší. Ani pocit interní sounáležitosti s Podkrušnohořím mne však nezbavuje obav: čím pan ministr, potažmo celý nový koaliční kabinet, nahradí uhlí, pokud republika nadále nedisponuje jiným odpovídajícím surovinovým zdrojem pro své energetické a teplárenské kapacity? Pan Mládek je určitě demokrat. Soudě podle další věty z inauguračního ceremoniálu: „Výraznější zásahy by museli občané schválit v krajském referendu.“ Tedy i já, v krajské metropoli? Proč by měl můj (laický) hlas spolurozhodnout o energetické a teplárenské budoucnosti celé země? Dostanou identickou šanci vyjádřit se také Moravané, Jihočeši, lidé na Vysočině a další? Podle mne, všechny varianty musí posoudit a příslušné rozhodnutí vyvodit vláda i parlament. Za sebe dodávám: nikoliv výlučně politicky. Musí se opírat o komplexní a objektivní analýzy a rady nezávislých odborníků. Osud roky překonaných Pithartových limitů musí dovršit právě dokončovaná Státní energetická koncepce a návrh Surovinové politiky ČR. Anebo snad aspirujeme na repete rakouského referenda z listopadu 1978? Tam šlo o jádro a 50,47 % našich jižních sousedů řeklo NE. Jaderná elektrárna Zwentendorf, skvělé inženýrské dílo za stamiliony, tím bylo navždy zmařeno. Jen pro úplnost: citované referendum bylo celonárodní a vedle pár odborníků v něm rozhodovala laická většina… E. M. – Ústí nad Labem
