Asi mne budete považovat za starou a závistivou ženskou. Ujišťuji vás ale, že podnikatelský úspěch přeji každému subjektu, který u nás podniká smysluplně, v souladu se zákony tohoto státu a s výhledem delším než do odletu nejbližšího letadla domů… Tedy: fandím i ČEZu, jenž se v půli srpna pochlubil svými ekonomickými výsledky za I. pololetí t. r. Zejména pak čistým pololetním ziskem ve výši 28,6 mld. Kč. Je prima, že jeho provozní zisk před odpisy (EBIT DA) se meziročně zvýšil o 0,9 mld. Kč a dosáhl hodnoty 49,2 mld. Kč. A smekla bych příslovečný klobouk i před jeho záměrem dosáhnout celoročního EBITDA ve výši 81 mld. Kč a čistého zisku 37,5 mld. Kč. Však se jeho bossové určitě vytasí s finální bilancí, sotvaže skončí vánoční a novoroční prázdniny mých vnoučat. Použila jsem kondicionál „smekla bych“. To kdybychom měli v naší malé firmě možnost ovlivnit ceny dodávané elektřiny, plynu a tepla. Opak je pravdou. Jak se říká: leda zavčasu zhasnout žárovku na chodbě… Nestěžuji si. Jiné (a větší firmy, než je naše) jsou na tom podstatně hůře. Ceny stále dražších energetických vstupů dramaticky ovlivňují jejich konkurenceschopnost na domácím i zahraničním trhu. Pro některé už jsou (a docela jim to věřím) likvidační. Mně na letošní sebechvále, jak si tato (více než jen polostátní) firma dobře vede, zaujal jiný moment. Zda by nebylo od věci prodloužit stávající mezinárodní tendr na dostavbu dvojice nových bloků v JE Temelín? Měla jsem za to, že manažeři ČEZu jsou zdatní nejenom v operativním řízení jednotlivých zdrojů, ale i v dlouhodobých prognózách zabezpečování energetických potřeb tohoto státu. Každá nová elektrárna přece není triviální „sekání housek na běžícím pásu“. Tyhle obří investice se nepochybně připravují a realizují řadu let. Zohledňují se přitom všechny faktory: projektové, technické, surovinové, distribuční, prodejní, legislativní, servisní a spousta dalších. Pokud se až nyní začínáme zaobírat úvahami, zda se vůbec vyplatí stavět nové zdroje bez podpory odjinud, zda jsou správně definovány regulatorní a legislativní podmínky téhle nemalé investice, pokud se takto strategické rozhodnutí teprve konfrontuje s novou SEK, pak mne to jako občanku ČR a zároveň zákazníka platícího za českou energii musí znepokojit. Nestala se někde chyba? Pokud přeci jen, kdo ji způsobil? Jak ji napravíme? A nejedná se jen o pokus o blíže nespecifikovaný nátlak na oba zahraniční adepty, aby souhlasili s prodloužením tendru někdy na konec roku 2014 (nebo snad rovnou 2015)? Nechtěla bych být momentálně v kůži žádného činitele Konsorcia MIR.1200, ani Westinghouse. Jako správní energetičtí diplomaté a byznysmeni nemají vlastně na vybranou. Prvně jmenovaní zachovali glanc a pohotově potvrdili, že „zprávy o možném odkladu rozhodnutí o dostavbě Temelína neznamenají, že by Konsorcium nyní polevilo v intenzivním dialogu s investorem, tedy se společností ČEZ.“ Moc bych si přála, aby pravdivá byla i jejich 2. věta: „Snahou Konsorcia je připravit takovou nabídku, která by byla jak pro ČEZ, tak pro český průmysl a celé české hospodářství maximálně výhodná.“ Co myslíte, co si o nás cizinci myslí, sotvaže zhasnou kamery a vypnou se mikrofony? M. R. – Brno
