Sláááva za prezidentovo veto návrhu
zákona o hospodaření energií, resp.
na další (kolikátou již v pořadí?) byrokratickou
úchylku v podobě povinnosti
označovat budovy energetickými štítky!
Aspoň jeden politik v této zemi, který
uvažuje racionálně a chladný rozum
používá i vůči Bruselu!
Nenamítám nic proti úsporám energie
a tepla. Ve výrobě, v obchodní sféře,
v administrativě i doma. Chápala jsem
a podporuji argumentaci v článcích TT
na dané téma. Na druhé straně: jenom
další várkou paragrafů a štemplů všeho
druhu se racionální chování a jednání
lidí i firem (aspoň podle mne) vynutit
nedá. Prezident má pravdu: proč
a odkud by měl pražský či bruselský
ouřada vědět o mém bytě, domě, skladu
či o dílně více než já sama? Kdo a proč
si v podmínkách demokracie osobuje
právo rozhodovat o mně a mém
majetku? Proč bych musela v tržním
prostředí a za takto zdeformovaných
podmínek přispívat k nezaslouženému
blahobytu pár (vetovaným zákonem
„zázračně“ preferovaných) subjektů?
Že se i nejlepší záměr může minout
se správným a potřebným cílem, o tom
existuje v relaci Brusel-Praha nejeden
příklad. A co teprve dokáže sám o sobě
český byrokrat, kterému parlament vloží
do rukou bič? To by vydalo na tlustý
román. Vzpomeňme třeba na hurá-
-akce k měření (resp. rozpočítávání)
spotřeby tepla v činžovních domech.
Anebo na nedávnou vykutálenou direktivu
o kominických revizích komínů.
Pokud se podobně „vyvede“ i chystaný
záměr instalovat nové a kontrolovat
„nestranně a profesionálně“ staré kotle,
pak se hlásím do družiny praotce
Čecha a s ostatními věrnými jej taháme
o nutný kus dále za Říp. Kamkoliv,
kde se topit (a doprošovat o razítka)
nemusí.
Chápu, že ne všichni umí a dokážou
objektivně zhodnotit energetické parametry
svého bytu, domu, či objektu.
V tom by tzv. průkazy energetické
náročnosti budov mohly pomoci. Ale
jen v tom. Pokud si naši zákonodárci
myslí, že tímto dalším (draze pořizovaným)
lejstrem se rázem podaří
zmenšit energetickou náročnost budov
v ČR a citelně ulevit firmám i domácnostem
v jejich výdajích za vytápění,
pak jsou mimo realitu. Prodejci uhlí,
plynu a elektřiny se smíchy popadají
za břicha.
Plně souhlasím s prezidentem, že
žádný paragraf objektivně nepřihlédne
k řadě lokálních (a nejenom
klimatických) podmínek. Že štítky de
facto zvýší závislost občana (nebo
podnikatelského subjektu) na rádoby
ekologických rozmarech regionální
vrchnosti.
Proč opět a jenom Evropa cítí povinnost
energeticky bičovat sebe sama?
Štítkování výrazně prodraží výstavbu
nových veřejných budov i soukromých
bytů a domů. Potažmo zatíží rozpočty
států, regionů, obcí a jednotlivých domácností.
Zvýší cenu bydlení, zkomplikuje
prodej bytů a trhy s nemovitostmi
dále zdeformuje. Kdo a podle jakých
parametrů bude vybírat subjekty, jimž
svěří kompetence připravovat a potvrzovat
státem požadované audity nemovitostí?
A v které učebnici moderní tržní
ekonomiky se přiučím, jak lze zplna
hrdla (a přitom „nezávisle“) přilepšit
výrobním a obchodním firmám s technikou,
materiály a technologiemi bez
štítků sotva udatelnými. Pokud bojujeme
s korupcí všeho druhu, kdo a čím
konkrétně si zaslouží čest rozhodovat
v regionech o průkazech energetické
náročnosti? Kdo bude (pokud vůbec)
toto počínání kontrolovat?
M. Š. – Jihlava
