Pár měsíců v TT a v dalších odborných
titulech čtu o výskytu a těžbě tzv.
břidlicového plynu v Severní Americe.
I o tom, jak se na ni připravují naši severní
sousedé, Poláci. Přeji každému
(jedinci či státu) právo zbohatnout.
Chápu i to, že některým zemím může
těžba břidlicového plynu zajistit také
řešení jejich naléhavých energetických
problémů. Když jsem si ale
přečetla o aplikované metodě a konkrétních
postupech tzv. hydraulického
frakování podložních hornin, jaké
technické i chemické prostředky bude
zapotřebí použít, abychom vytěžili
a našim vnukům a pravnukům marnotratně
spálili snad už poslední fosilní
energetickou surovinu, kterou ještě
disponujeme - oblil mne pocit hlubokého
studu. To si doopravdy tak málo
ceníme našeho (už beztak notně exponovaného)
životního prostředí? To nám
až tak málo záleží na lidech, na čistotě
vod a zemědělsky využitelné půdy?
Chvílemi jsem začala podezírat naši
tzv. politickou elitu v centru i v regionech,
že je přízrak plynobřidlicového
Klondiku natolik omráčil, že zapomněli,
jak dopadla těžba a zpracování
uranu v 50. letech. Že se otočili zády
k reálným obrazům, jak lze zdevastovat
krajinu enormní těžbou surovin. Jen
ryze finančně: náprava chyb našich otců
a dědů nás stojí (a dlouhé roky ještě
bude stát) doslova miliardy.
Naštěstí: v naší zemi žije nemálo
přemýšlivých a odpovědných lidí, kteří
odolají chytlavému mamonu nejdříve
prospektorských a posléze těžařských
peněz. Pro něž jsou čistá krajina a v ní
zdraví lidé více. Odmítavá stanoviska
obcí ve východních a středních Čechách
přiměla ke konkrétnímu činu
i věcně příslušný resort: zrušit prvoinstanční
rozhodnutí o průzkumném
území Trutnovsko. Kéž by je brzy následovala
i další.
Lze diskutovat, zda a jak obstojí nejnovější
zdůvodnění o absenci adekvátních
informací pro starosty a občany
dotčených obcí. Právnická esa a reklamní
agentury je patrně nahlodají.
Jedno nesvedou určitě: přesvědčit nás,
že důsledná ochrana lidí a přírody není
základní veřejný zájem č. 1. Tedy: alespoň
v právním státě.
Procedura, kterou pan ministr Chalupa
dočasně (či trvale?) pozastavil
prospektorské aktivity některých plynárenských
subjektů, není nezvratné vítězství.
Nutně však vyvolává řadu otazníků.
Jaká je kvalita příslušné legislativy,
když toto ekologicky a zdravotně
diskutabilní počínání musí (doslova
v hodině dvanácté) zastavovat rozhořčení
občané a starostové ohrožených
míst? Jací lidé jsou na odpovědných
místech v resortu a proč nezohlednili
předem a zevrubně všechny technické,
organizační, zdravotní a jiné faktory,
aby se občané necítili v ohrožení?
Jak až dosud probíhala věcná diskuse
s lidmi v regionech? Jaké nové normy
přijmou vláda a parlament, abychom
podobná rizika napříště eliminovali
předem a nikoliv ex-post? Jak budou
v tomto směru do budoucna kooperovat
obě věcně příslušná ministerstva, tj.
průmyslu a životního prostředí?
Pokud nadále platí, že přírodní bohatství
v podzemí je bohatství této země
a tudíž nás, jejich občanů, pak na tyto
a řadu dalších otázek máme právo dostat
exaktní odpovědi. Pokud i přesto
vývoj dospěje do stadia rozhodnutí „Břidlicový
plyn: ano, či ne?“, pak konečný
ortel nemohou vyřknout privátní těžařské
subjekty, ale my, občané. Osvědčený
nástroj je v demokracii dobře známý:
referendum.
K. D. - Havlíčkův Brod
