Spanilé výpravy ministrů do krajů bych zakázal. Třeba prostým rozhodnutím hejtmanů a zastupitelstev. Ne, nechci je izolovat od „obdivu“ davů. Spíše by neměli podceňovat přetrvávající paměť lidí. V TT mne nezřídka iritujete citáty vámi patrně milovaného ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka. Když kupř. vyrazil do severních Čech, ani akademikům nebylo a není jasné, co stát hodlá (či nehodlá) udělat s limity na podkrušnohorské uhlí. Když se vypravil do Paskova, horníci ohrožení zastavením dolu a vyhazovem na dlažbu, dodnes netuší, co s nimi bude na konci roku. Když počátkem března zavítal k nám na severní Moravu znovu – opět perla. Tentokráte na webech: mnohokrát kritizovaný a nyní zakonzervovaný Důl Frenštát by prý stát mohl odkoupit za symbolickou cenu od těžební společnosti OKD. Nepotřebovali jsme tu šachtu a nechtěli ji už v dobách, kdy ji Mamulovi soudruzi a federální „géniové“ generovali od zeleného (resp. od rudého) stolu. Zaslechl pan ministr (aspoň obrysově), jak jsme predikovali negativní dopady budoucí těžby černého uhlí zpod Beskyd pro místní lidi? Proč jsme hájili zdejší přírodu? Že nás cejchovali za zelené, za odpůrce pokroku? Ano, doba se zásadně proměnila. Ano, dnešní OKD už není onen bizarní a všemocný kolos z 80. let XX. století, kdy se do podhůří Beskyd zakousla první technika a přitáhly sem hnusné maringotky. Ano, propad cen uhlí a neadekvátní rozhodnutí předchozích manažerských carů přivedly firmu na hranu propadu. Ano, nynější vedení OKD už konečně přistoupilo k úsporným opatřením. Jenže to není zásluha. Jenže: teď je to už pouze ctnost z nouze. Takhle racionálně měli draze placení bossové přemýšlet a konat x-let předtím. Netuším, kolik OKD dosud zaplatilo za pouhé udržování nefunkčního neziskového dolu, aby dostálo všem bezpečnostním a důlním předpisům. Určitě to nebude pár tisícovek, kolik činí můj starobní důchod. A že by peníze uhradil erár, příp. jím nastrčená firma? Omyl! V reálu je zaplatíme opět my, občané této země. Znovu, aniž jsme v cause Frenštát učinili jakákoliv špatná rozhodnutí a dokonce před nimi varovali. Proč stát nevede k odpovědnosti každého, kdo na Dole Frenštát proplýtval byť jen 1 haléř? Proč pan ministr velkoryse hází záchranný pás soukromé firmě? Až za ním vyrazíte příště, položte mu za mne dvě otázky: Ještě stále u nás platí pravidla tržní ekonomiky, anebo jsme tichounce dospěli zpátky do stadia Kdo umí, ten umí!? A pokud pan ministr obeznámil se svou nejnovější „charitou“ rovněž příslušné činitele v Bruselu, co tam za své poslední extempore sklidil? O potlesku ve stoje silně pochybuji. Už-už se těším, až ministerstvo, resp. jeho mediální agentury a poradci, na nás vytasí své argumenty, grafy a tabulky. Pokud budou něco na způsob „Firma už do frenštátského dolu vrazila x-desítek či stovek milionů korun, teď je řada na státu!“, „Republika podbeskydské uhlí nutně potřebuje!“, „Musíme myslet strategicky!“, anebo (nedej bože!) repete březnové novely energetického zákona s chybějícími propočty dopadů, zato se stovkami pozměňujících dodatků – přesvědčí leda Marťany. Z nejnovějšího humbuku okolo Dolu Frenštát mám jediný pozitivní (byť smutný) dojem: v 80. a 90. letech jsme se při kritice projektu nemýlili. A.K. – Vsetín
