Pokud existuje nějaké desatero pro skeptiky, pak asi na úvod říká: „Netěš se a nedoufej!“ Český energetik by to upřesnil: „Smiř se s tím každý, kdož jsi uvěřil novému koaličnímu kabinetu, že nejpozději do silvestra 2014 předloží občanům jak aktualizovanou Státní energetickou koncepci, tak rozhodnutí jak budeme v ČR dále postupovat při rozvoji jaderné energetiky!“ Abych nebyl podezírán z politické či ryze profesionální podjatosti vůči stávajícím ministrům, začtěte se v redakci TT do zápisu z posledního jednání vlády ČR v roce 2014. Na její webové stránce z 22. prosince 2014 se píše: „Jedním z bodů pondělního jednání byla rovněž Státní energetická koncepce, která určuje hlavní strategii České republiky pro zaručení dodávek energie. Koncepce nadále počítá především s využitím jaderné energie, následně pak se zemním plynem a ropou. V jejím projednávání budou ministři pokračovat v polovině února 2015.“ Tečka, nic dalšího! Pamatujete, co nám politici říkali krátce poté, co státem vlastněný tuzemský energetický gigant ČEZ zrušil mezinárodní výběrové řízení na dostavbu JE Temelín? A jak reagovali, když o projekt za bratru 300 miliard korun projevili ve II. pololetí 2014 zájem nejdříve Korejci a vzápětí Číňané? Neteskním po nové bichli zvané Státní energetická koncepce. Na rozdíl od vás, novinářů, kteří okolo podobných elaborátů pokaždé spustíte povyk, my, v reálném životě (v elektrárnách, v teplárnách, na dolech) spíše odhadujeme, zda se vůbec dožije konce volebního období té které vlády, která ji zrovna sepsala. Nechoďme daleko do historie. Vybavíte si osud předchozí SEK, její záměry i jak po pár létech zašla na úbytě s prvními příznaky globální ekonomické krize? Sliby (jakkoliv vznešené) každodenní problémy české a evropské energetiky samy o sobě nevyřeší. To víme všichni a určitě o tom netřeba přesvědčovat ani zmíněný kabinet. Jenže když v novinách čtu, jak k dalšímu rozvoji své energetické budoucnosti přistoupily kupř. Bulharsko, Finsko, Francie, Maďarsko, Polsko nebo Velká Británie (to abych zůstal v Evropě, nepřekročil rok 2014 a nepokukoval po USA, Číně, Indii, Rusku a dalších zemích mimo EU28), jímá mne chvílemi strach a chvílemi vztek. Že by v ČR vyrostla nová inženýrská a politická generace s odkládačskými, laxními postoji k energetické budoucnosti svého státu? Tuší vůbec, kam nás tahle pštrosí politika může dovést? Přitom právě česká energetika a české teplárenství byly po dlouhá desetiletí vzorem pro zbytek klimaticky, průmyslově i komunálně srovnatelné Evropy… Moderní, spolehlivá energetika a teplárenství vždy byly a jsou „běh na dlouhou trať“. I proto závidím občanům vzpomenutých států, že jejich odborné a politické garnitury dokáží přemýšlet a konat v horizontech delších než jedno volební období. Kéž bych se dočkal téhož i u nás, ještě než odejdu do starobního důchodu. Se zelenými a jinými tzv. ekologickými entuziasty se věcně i technicky rozcházím pokaždé, jen co spustí o své zelené energii, event. začnou nahlas horovat o přesubvencovaných alternativních zdrojích. Shodnu se s nimi v tom, že z fosilní podstaty české energetiky a teplárenství 20. století se žít donekonečna nedá. Technicky překonané zdroje na uhlí, jež pro nás vybudovaly generace otců a dědů, dříve (či později) skončí. Čím a kdy nejpozději je nahradíme? Ing. P. K. – Brno
