Klobouk dolů před polským premiérem Donaldem Tuskem! Ve Financial Times vyzval, aby bruselskými byrokraty rozvrácená evropská energetika sjednotila své úsilí při další transformaci národních i společné evropské energetiky. Vyvodil jedině možnou a správnou konsekvenci: státy EU28 se musí urychleně zbavit závislosti na importovaných energetických vstupech a nenechat se vydírat žádným externím politickým či ekonomickým subjektem. Myšlenka na jednotnou nákupní cenu plynu pro celou EU28 musí ortodoxním zastáncům neviditelné ruky trhu nahánět husí kůži: ani elektřinu, ani plyn, ani uhlí nenakupují státy, nýbrž privátní firmy. Stát jim nemůže přikazovat, ani je dirigovat do společného houfu! Samozřejmě, věcnou logiku to má. Na druhé straně: existuje nějaký jiný způsob, jak na současném turbulentním trhu zabezpečit dostatek energetických zdrojů, od spolehlivých partnerů, za akceptovatelné ceny? Důkaz z nejaktuálnějších: čínská nomenklatura si vydobyla příznivou cenu za budoucí import sibiřského plynu jen nekompromisním vyjednáváním. Na sklonku května jsme volili nový europarlament. Netuším, zda nějaká exaktní a v praxi proveditelná idea, jak postavit Evropu na vlastní energetické nohy, vzejde ze Štrasburku anebo z Bruselu. Lokalita není důležitá. Lídři jednotlivých členských států však od transformace současného ekologicky, cenově a daňového zdevastovaného molochu ustoupit nesmí! Nekompromisně! Problém nelze změkčit statistikami, že plynu i ropy máme zatím dost. Obojí je pravda. U obojího ale třeba vnímat slůvko ZATÍM. Když nepřijmeme adekvátní kroky, bude to platit i před letošními Vánocemi? A co po nich? Berlaymont dlouhá léta razí hesla o demokracii, o svobodě lidí i podnikání, o volné a spravedlivé soutěži tržních sil. Předchozí byrokratické garnitury se řadou nedomyšlených subjektivních rozhodnutí a dotačních pobídek, které jsou v rozporu s elementárním technickým a inženýrským vývojem oborů energetika a teplárenství, na stavu celoevropské a řady národních energetik zle podepsaly. Teď jsme zvolili jejich nástupce. Postačí apely na ně, aby deformace evropského trhu s energiemi z titulu dotační politiky vůči AZE, vytyčování ekologických kvót, nebo vnucování od praxe odtržených strategií a nástrojů zmizely? Pochybuji. Vzpomínáte na ekonomy a finančníky, kteří dlouhé měsíce varovali před hrozbami finančního kolapsu eurozóny a vyzývali k transformaci tehdejší reality na finančních trzích? Muselo smutně dojít až na jejich slova, aby byrokratům v Bruselu i v metropolích došlo, že je životně nezbytné koordinovat síly a napravit situaci? Musí nyní projít stejným martýriem také evropská energetika? O podobě a nástrojích rozvoje svých národních energetik si rozhodují jednotlivé státy EU28 samy. Naštěstí! Drahé kříšení eurozóny názorně demonstrovalo, že lépe se jedná solidárně, na bázi společných ekonomických zájmů a cílů. Se solidními politickými a ekonomickými subjekty, ale i s nejrůznějšími vyděrači. Právě před 100 lety započal v Evropě první globální konflikt. Dnešní svět nerozvrátí jen početné armády, sofistikované zbraně, bojové plyny či neviditelné záření. Stačí mnohem, mnohem méně: zavřít kohoutky plynovodů a ropovodů. Uvědomujeme si to všichni? A. N. – Liberec
