Před loňskými Vánocemi jsem po 44 letech práce odešel do důchodu. Na rozloučenou jsem od kolegů ve firmě dostal notebook. Vnuk mi do něj nainstaloval řadu programů, mj. výběr článků z českého tisku, rozhlasových a televizních webů. Nebudu zapírat: tahle nová „hračka“ mne uchvátila. Jakožto strojař-energetik si vybírám přednostně články a komentáře z oboru. Ne se všemi názory a rozhodnutími souhlasím. Kupříkladu s dalšími posuny dostavby III. a IV. bloku JE Temelín. Poté, co bylo hnuto s termínem vyhlášení výsledků mezinárodního výběrového řízení a co z něj (za zatím málo vysvětlených příčin) vypadla podle mne technicky nejlepší nabídka AREVY, vypadá to, že vítěz tendru se může těšit na konkrétní smlouvu s ČEZ až na začátek roku 2015. A že se oba reaktory rozběhnou nejdříve po roce 2026. Nepřísluší mi spekulovat, co si o české (resp. o „čezácké“) dochvilnosti myslí oba zbylí účastníci tendru. Umím si ale představit, jak se takový skluz dokáže zapsat do výrobních a účetních bilancí každé firmy, která je buď přímým účastníkem tendru, anebo subdodavatelem vítěze. Možná by neuškodilo, kdyby se do podobně složité situace zkusmo dostali naši politici a všichni, kdož chtějí rozhodovat o české energetice a teplárenství. Generální ředitel ČEZ si v souvislosti s tendrem klade řadu podmínek. Mimo jiné váže podpis „plně účinné smlouvy o dostavbě Temelína“ na „předem dohodnuté zaručené výkupní ceny elektřiny ze strany státu, nebo jiné obchodní schéma“. Chápu, že se rozhodnutí postavit a provozovat další dva jaderné reaktory ve stamiliardových cenách nepřijímá lehce a každý soudný manažer je zvažuje komplexně. Od kvality a bezpečnosti projektu přes věcné, technické, investiční a organizační aspekty výstavby díla až po jeho provozní parametry (finanční efekty nevyjímaje). Tohle panu Benešovi a jeho spolupracovníkům nezávidím. Na druhou stranu, žádný erudovaný a zkušený vrcholový manažer nemá na vybranou. Dnes a denně musí vyhodnocovat všechna důležitá fakta, analyzovat souvislosti a podstupovat větší či menší podnikatelská rizika. Podepsaný contract for diference, jenž by novým blokům v Temelíně po stanovené období garantoval pevné výkupní ceny za vyrobenou a dodanou energii, by byl nepochybně zajímavý pro firmu. Pro garanta smlouvy a zároveň dominantního majitele ČEZ také? Pokud by se opakovaly propady tržních cen za energii, stát by ČEZ dotoval. A co nastane, až se cena elektřiny znovu rozběhne vzhůru? Kam poputuje rozdíl mezi tržní a sjednanou cenou? Mnoho otazníků, ale jedna jistota: mínusové hodnoty zaplatí v reálu český průmysl a český občan – finální odběratelé a plátci za jaderný proud. Položil si někdo v parlamentu, ve vládě, ale i na ČEZ otázku, nakolik se model contract for diference shoduje se základními principy tržní ekonomiky, zejména s principem rovných podnikatelských možností? Jak se bude jeho podpis líbit bruselské exekutivě? A jak nám, občanům, zákazníkům energetických firem a voličům politiků? Poslední tvrdé poučení o podnikatelských rizicích v energetické branži přišlo na sklonku loňského roku. Jmenuje se provozně drahý paroplyn. Bylo po průšvihu se solárním boomem po česku, resp. provozními dotacemi na AZE, dostatečně výmluvné pro všechny politiky, ale i energetické a ekologické entuziasty? A. M. – Ostrava
