Článek v TT č. 24/2013, že OTE rozdal jen za prvních 9 měsíců na podporách za provoz alternativních zdrojů energie přes 30 mld. Kč, mi zvedl tlak. A zejména pak tabulka, že z této obří kupy peněz si anonymní solární baroni „uždíbli“ pouhopouhých 20,1 mld. Kč... Když se zelení před léty chopili role mediální hlásné trouby a nasadili si masku bojovníků za zelenou energii, bral jsem to za další kolo vývoje energetického Absurdistánu v této zemi. Naivně jsem přesvědčoval sám sebe, že ve státě, kde žijí a pracují statisíce lidí se specializovaným technickým a ekonomickým vzděláním, kde umí používat kalkulačku i absolvent 1. třídy obecné školy, technicky a finančně nereálné projekty neuspějí. A že žádná ze střídajících vlád, které tak rády zdůrazňovaly svou odbornost, nedopustí fatální systém dotací na cosi tak vyumělkovaného a od technické a ekonomické reality odtrženého jen proto, že to přišlo befelem od jiných byrokratů, z Bruselu. Krutě jsem se zmýlil. Země, v níž finančně hapruje školství, zdravotnictví i železniční doprava, stát, v němž je aktuálně bez práce na 557 000 lidí, kde se permanentně prodlužují lhůty pro nástup do minimálních starobních důchodů, kde se škudlí na všem možném a představitelném má (ejhle?!) k dispozici desítky miliard na toky štědrých podpor za tzv. zelenou energii… Chápal bych, kdyby garnitury lecčeho schopných ministerských úředníků a poslanců podpořily (po vzoru právně a technicky vyspělých států okolo nás) pouze výzkum a vývoj, příp. vybrané operace pro otestování experimentů s novými nefosilními technologiemi výroby energie a tepla. Jenže ony vygenerovaly nenasytnou saň, která hltá (a dlouhé roky hltat ještě chce) stovky miliard korun z našich kapes. Čekal jsem (opět naivně), že se proti jednosměrné ulici pro transport miliard za hranice Česka důrazně postaví podnikatelé. Méně jsem spoléhal na domácnosti, pro něž bývá nezřídka těžké dočíst do konce fakturu za spotřebovanou energii. Poté, co velká tripartita prokázala svou bezzubost při jednáních v nečasovské Strakovce, mi zbyla víra už jen v separátní akce Hospodářské komory a Svazu průmyslu a dopravy. Kritiky zaznělo hodně. Skutků bylo méně. Apely o hrozícím kolapsu řady českých firem z titulu nezměrné zátěže za energetické platby nebo o ztrátě konkurenceschopnosti českých podnikatelských subjektů, které musí přispívat na dotace pro AZE mnohonásobky oproti zahraničním partnerům, s odstupujícími politiky nepohnuly. Nenasytná kohorta rádoby praporečníků čisté energie, jimž musíme (a dlouhá léta ještě budeme muset) dopřávat luxusní bonusy za tuzemskou rádoby zelenou energii, se nám teď může uprostřed svých exotických daňových rájů jen beztrestně vysmívat. Co s tím udělá nová vládní a parlamentní garnitura? V TT č. 23/2013 jste psali o Vítkovické výzvě. Neznám ji do detailů. Nabyl jsem však dojmu, že její členové-představitelé našich největších firem definitivně odložili růžové brýle a spoléhají už jen na sebe. Bez Prahy a bez servítků pojmenovali energetické problémy země plným jménem. Jsme malá firma. Asi by o nás nestáli. Zato já mohu řadu jejich myšlenek podepsat z fleku. Škoda, že se v letošním pozoruhodném létě a podzimu nedokázali zformovat do podoby politické strany. Můj hlas (a zřejmě nejenom můj) by měli v urně na beton. K. N. – Brno
