Co všechno dokážeme u nás zpeněžit, resp. prodat za babku cizincům? Čeho všeho se unáhleně a nerozvážně zbavujeme „za hubičku“, abychom toho zakrátko litovali a vystavovali sebe sama problémům a zbytečné drahotě? Nemám teď na mysli jen „velkou“ a notně divokou privatizaci českého průmyslu na počátku 90. let, jejíž causy dodnes zaměstnávají českou policii a justici. Vzpomeňme triviálnější záležitost: jak neprozíravě a pro občany škodlivě některá města a obce dokázala zpeněžit vodovodní a kanalizační sítě. Firmy i domácnosti dnes platí za vodné a stočné x-násobky původních plateb a konec tohoto trendu i přes předvolební sliby partají stále vidět není. Napsat do novin článek s výzvou „Lidé, šetřete vodou!“ by byla jen smutná karikatura. Nevím, zda jste v TT zaregistrovali, že právě teď mají nákupčí zahraničních firem napilno znovu. Stávající majitele by mohla změnit plynová potrubí v obcích. Když se před 10, 12 roky rozjížděla naplno plošná plynofikace země, to bylo slávy, to bylo reklamních slibů. Do líčení nejrůžovějších plynových vizí se aktivně a mnohomluvně zapojily i subjekty, jimž kolikrát chyběly elementární znalosti fyziky a chemie na úrovni 5. třídy základní školy. Teď padla kosa na kámen. I ta nejdokonalejší technika se neobejde bez průběžného servisu. Bez pravidelných a nesmlouvavých bezpečnostních prověrek. Obojí (přirozeně) stojí peníze. Stále více peněz. Jenomže na ty konkrétní obce ve svých okřesaných rozpočtech už leckdy nedosáhnou. Krátkodeché řešení je po ruce: urychleně se tohoto „břímě“ zbavme. Prodejme i poslední potrubí cizím firmám... Starostové nejedné české vísky dnes leští kliky v předsálí pracoven plynárenských bossů. A své pochybující spoluobčany ujišťují, že jim žádný přízrak zdražování za nově zabezpečované služby nehrozí. Jakoby memento smutného osudu těžce vybudovaných vodovodů a čističek odpadních vod upadlo definitivně v zapomnění. A kde už místní exekutiva ztratila soudnost skrznaskrz, tam své záměry prezentuje jako krok správných hospodářů, kteří odprodejem soustav garantují alespoň příliv triviálních sum do obecních kas. Lze pochopit, že někde tak činí vynuceně, z důvodů ryze odborných. Chybí jim vlastní erudovaní specialisté, schopní na plynárenské kapacity dohlížet v souladu s přísnou legislativou. A někde není vyhnutí: utržená suma může být poslední lék na letitou zadluženost obce. Avšak takto snadné „řešení“ starých problémů vzápětí generuje spoustu problémů nových. Sláva bohu, že na řadě míst se podobnému „byznysu“ postaví do cesty dotace ze státního fondu životního prostředí, resp. podmínky pro jejich využití, včetně lhůt, dokdy musí hotové dílo zůstat v majetku dotyčné obce. Žijeme v Čechách. Dříve nebo později si nejeden obecní či plynárenský koumák nalezne způsob, jak z tohoto legi sla tivního a věcného kruhu ven. Pokud někdo usoudí, že pronájem sítí je schůdnější řešení, dost o tom pochybuji. Kdo bude pronajímateli platit rok co rok už vzpomenuté servisní náklady? Automechanik by řekl, že na to jdeme špatně. Že opravujeme pochroumaný lak na zprohýbané kapotě auta a nikoli kašlavý motor. Plyn je stále dražší a subjektů, které by se chtěly na jeho exploataci přiživit, byla, je a ještě bude spousta. Málo přemýšlivá zastupitelstva obcí se odprodejem sítí nevzdávají zátěže, ale především cenného majetku. Jednoho z posledních, který jim ještě zbyl. A.M. – Havlíčkův Brod
