Čtení zpráv, tabulek a grafů z energetických burz vyžaduje nejenom solidní znalost cizích jazyků a oborové problematiky, ale také velkou psychickou odolnost. Třeba: jak hluboce se ceny proudu (a nejenom v Evropě) momentálně propadají a proč ne u nás? Anebo: co se to děje (resp. teprve bude dít) okolo bruselského „zázraku“ v podobě emisních povolenek? atd. atd. Tuhle četbu určitě nedoporučuji kardiakům. Na infarkt by bylo zaděláno raz-dva. Ještě stále žijeme v jednotné Evropě? Ještě stále horujeme pro jednotný energetický trh od Lisabonu po Helsinky? Jak mám potom porozumět propadajícím se bilancím ročního kontraktu na elektrický proud u našich německých sousedů a stále mastnějším fakturám, které musí platit za energii moje česká firma a má česká domácnost? Proč bych měl pociťovat obavy, zda nemravné zisky tuzemských velkoproducentů a prodejců energie nejsou v ohrožení? Proč hledat kapesník na přívaly mediálních slz, jak nepříznivě se pro rádoby zelený byznys hýbou ceny evropských emisních povolenek…? Naopak: chápu obavy skutečných zelených, zda provozovatelé zatím dominantních fosilních (zejména uhelných) zdrojů nevyužijí hbitě povolenkové agonie k prodlužování jiné agonie – exploatace technicky a technologicky zastaralých bloků na pevná paliva. A to pod pláštíkem opětovně nepravdivých příslibů, že ekologickou zátěž starých zdrojů sníží a dálkové transfery emisí omezí. Ve finále zaplatíme všechny potěmkinovské vesnice a komedie o ekologii opět my, velcí i malí zákazníci energetických kolosů. V TT jste problematiku emisních povolenek a ekologizace výrobní báze evropské i české energetiky a teplárenství analyzovali xkrát a z různých úhlů. Podle mne plýtváte časem. Povolenky jsou reklamní šolich a křivé ekonomické šidítko. Ani na evropském, ani na českém energetickém trhu nedokázaly nastolit principiální technický a technologický přerod výrobní a distribuční báze. Pouze deformují už beztak zdeformované podnikatelské prostředí. Proč asi na ně Dálný východ a Severní Amerika okatě kašlou? Vzlyky energetických gigantů nad tenčícími se zisky a jejich pokusy prosadit do národních legislativ pro sebe nejrůznější daně, finanční pojistky a garance zisků už nemohou nikoho zmást. Evropský (a potažmo i český) průmysl na dalším rozvoji energetiky závisí. Energetiku třeba oprostit o staré metody a nástroje z dob boomu fosilní výroby. Dozrál čas utnout byrokratické nedomyšlenosti (ať už v Bruselu nebo v národních metropolích) a seriózně se zamyslet nad skutečným a nevyhnutelným přechodem k nové nefosilní energetice pro 21. století. Čtu vaše články o boomu tzv. břidlicového plynu v USA a v Kanadě a sleduji obskurní reakce české politické i výrobní scény. Je to přímo lakmusový papírek naší pštrosí politiky ve vztahu k energetickým perspektivám. Ano, obrovský příval nové suroviny zpod břidlic nepochybně změní poměry (a nejenom cenové) na světových trzích. Rozdivočí burzy s energetickými vstupy a v reálu prodlouží současnou inovativní letargii. Tolik potřebné transformační procesy v energetice a teplárenství se podle mne ztlumí a horký transformační brambor nynější generace zbaběle přenesou o dvě, o tři desetiletí dopředu. Nic tím našim dětem a vnukům neulehčíme. Přechod od fosilní k vodíkové energetice jim pouze zkomplikujeme
