Celý život jsem prožil a odpracoval v Ostravě. Sluší se dodat - a prodýchal se k chronické obstrukční chorobě plic. Tak učeně teď doktoři nazývají moje letité, od podzimu do jara nekončící kašle, rýmy, katary průdušek a další nevábné následky místního (leč celorepublikově vyhlášeného) smogu. Onomu kostrbatému označení pro permanentní chrchlání se učíme v čekárně všichni stejně postižení. A všichni tam také hledáme viníka stavu, do něhož jsme dospěli. Někdo hrozí energetikům. Jiný zdejším ocelářům. Třetí si zanadává na smradlavé kolony aut v ulicích. Shodneme se v jediném: především to způsobili politici, kteří v minulosti nedokázali zjednat nápravu a neumí to dodnes. Pro vás, pro novináře, zejména pak pražské, je to úplně jinak a jednoduché jak facka: kamera zamíří na střechu nejbližšího stavení, detailně zabere čmoudící komín a ejhle! – osamělá stará babička, tamější sedřený děda s kotlem na uhlí – to jsou přímo čítankoví viníci severomoravského smogu a všech ekologických běd. Hanba jim! Nemá smysl polemizovat s tak primitivními odsudky, byť i mne dokáže rozkašlat každý podobný komín nad neseřízeným a přesluhujícím kotlem v šopě. Jenže já (a snad i ona anonymní babička a dědeček) taky čteme noviny. Proto vám kladu následující otázku: kdy už konečně odložíte zkreslující brýle bulváru a řeknete pravdu? Uvědomujete si aspoň vy, v Technickém týdeníku, že problém jednou provždy nevyřeší žádná jednorázová kampaň typu „Vyměňte starý kotel za nový, ekologičtější“? Že se ke zdejší přírodě (svatá pravda) nechováme pěkně, ale ještě hůře si vedou v sousedním Polsku? Četl jsem oslavné raporty z jednání českého a polského ekologického ministra, jak sladí své postoje v Bruselu a jak přitvrdí dosud příliš měkké emisní normy v Polsku. Zaregistrovali jste už někde alespoň náznaky změny k lepšímu? Já tedy ne. Zatím jsem narazil pouze na kraťoulinkou zprávu, že naši severní sousedé (mimochodem jako jediní v celé EU) v onom Bruselu nepřipojili svůj podpis pod tzv. cestovní mapu EU k nízkouhlíkové ekonomice. Znamená to, že neomezí své emise skleníkových plynů ani teď, ani do roku 2050? Pokud ano, připadá vám normální, aby jeden členský stát horoval pro společnou unii a přitom blokoval tolik potřebné úsilí zbylých 26 zemí? Tuší polští politici, jakému zdravotnímu riziku jsou vystaveni jejich občané i oni sami a jejich rodiny? Pro Poláky jsou to patrně tvrdé kroky a normy. Konkrétně: snížit do roku 2020 emise polétavých škodlivin o 25 % oproti roku 1990. O 40 % do roku 2030 a o 95 % do roku 2050. Podle mne – jinou cestou jít ale nelze. Pokud tedy odhlédneme od málo vábných variant typu nemocnice, LDN a ve finále krematorium… U nás se o problematice emisí (naštěstí!) nejenom ví. Často a intenzivně se o ní také diskutuje. Když přijedu někdy v zimě k sousedům do Katowic, do Cieszyna, dýchá se jim tam stejně špatně jako nám v Ostravě, v Bohumíně nebo v Třinci. Pokaždé tam ale slyším, že jinak nelze, protože polská energetika vždy stála a stojí na uhlí. Považuji to za fatalismus. Za nepřípustné chování k nám, ostatním Evropanům. Emise nikdy žádné státní hranice nerespektovaly a nerespektují. Polákům je třeba pomoci. Následně tím pomůžeme sobě a všem ostatním. Transfery emisí nelze podceňovat. J. N. - Ostrava
