Názor čtenáře

„Odcamcovaď, po camcovaď!“ říkávala naše babička, když kalich její bezmezné prázdninové trpělivosti s námi, rozjívenými zlobivci přetekl. Vteřinu poté následoval vějíř pohrůžek. Od „Půjdeš do kouta!“ a „Bez zmrzliny až do večera!“ až po "Alou zpátky za rodiči, do Prahy!“ Když pozoruji prázdninová mediální extempore některých subjektů (a nejenom energetických) ohledně dostavby JE Temelín, po čertech mi to připomíná naše chlácholivé sliby rozzlobené babičce: „Budeme už hodní!“, „Podělíme se o čokoládu!“ a „Pomůžeme ti zalít zahrádku!" O exaktní parametry nabízené jaderné techniky občan-daňový poplatník a plátce za budoucí odebranou elektřinu v denících, v rozhlase či v televizi příliš nezavadí. O detailnější technický popis navrhovaných bezpečnostních systémů jakbysmet. O finální a nepřekročitelné ceně za hotové dílo už ani nemluvě. Zato se vzletnou sebechválou firem, s neutuchajícími přísliby nových pracovních míst, miliardových dodávek z tuzemska i obřích zisků za zatím blíže nespecifikovaný export české energetické techniky do třetích zemí se příslovečný pytel roztrhl. Nejsem ani jaderný fyzik, ani energetik. Jako podnikový účetní si ale umím s vysokou mírou pravděpodobnosti účet za dostavbu sesumírovat sám a předem. Ostatně: moje generace si veletoče stoupajících výdajů prožila už jednou. To když se v 90. létech na střídačku dokončovaly a pak zase nedokončovaly první dva temelínské bloky. Skrzeva cifry chápu rovněž kritiku zelených a dalších odpůrců jádra. Patrně je rozlítilo, že každý rok z bezprostředně dostavbového desetiletí v Temelíně nás přijde v průměru na 30 miliard korun. Souhlasím, to nejsou malé peníze. Stát (potažmo my, občané) je ani zázračně nepodědí po strýčkovi zpoza oceánu, ani mu takovou sumu nikdo nedaruje. Jenže, to je pouze čelní strana zelené mince. Revers je méně blyštivý: kolik miliard korun vydáme letos (a v příštích letech, do dokončení Temelína) za nezvládnutý boom zelené energie po česku? Velkorysé fotovoltaické subvence zaplatí v poplatcích za stále dražší energie opět našinec. Jen letos to má být, bratru, cosi okolo 38 miliard… Prizmatem obou cifer je finální rozhodnutí jasné: i dítě by ze dvou zel zvolilo to menší. Navíc: zatímco do startovního roku nových bloků se technické i technologické limity řady dnešních fotovoltaických panelů naplní, rozšířená jaderná elektrárna může fungovat až 4krát déle. Chápu dispečery ČEPS: posílený Temelín garantuje x-násobně větší stabilitu výroby a dodávek proudu oproti nevyzpytatelné fotovoltaice a eolice. Čekal jsem, že se k „dostavbové“ euforii vyjádří také vysokoškolští učitelé. Konkrétně: zda budeme mít pro tak náročný projekt dostatek erudovaných odborníků? Co třeba učinit po linii státu, ale i samotných škol, abychom po čase nezjistili, že jadernou techniku jsme sice nakoupili a smontovali špičkovou, ale na její provozování nejsou lidi. Řeči, že v Temelíně se zatím do hlíny nerýplo a takže proč kvaltovat s novými inženýry, považuji za hrubé nedocenění problému. Temelínský účet musí pohlídat především management ČEZ. Koneckonců to v červenci slíbil i panu prezidentovi. Jenže: ještě letos na jaře byla řeč o 200 miliardách. Teď až o 300. Kolik to tedy bude ve finále? A bez vytáček, prosím. J. M. - Cheb