Pokud něco na trhu permanentně
zdražuje a dotyčné zboží
generuje vůči zákazníkovi ještě
spoustu dodavatelských, ekologických
a bezpečnostních nebezpečí,
jaký div, že se rozhlíží
po konkurenčních produktech od
jiných obchodníků.
I tak dokážou odpůrci zemního
plynu vysvětlit stagnující bilance
prodejů v ČR. Jako plynaře mne
to samozřejmě mrzí. Za stále
vyšší faktury za plynové topení
a vaření „schytávám“ od klientů
v práci i od přátel a členů
rodiny. A pokaždé se jich ptám:
existuje nějaká jiná reálná alternativa
za zdražující uhlí? Je
zemní plyn po Three Mile Island,
Černobylu a Fukušimě opravdu
větší ekologická hrozba než jádro?
A za zimní „války“ ruských
a ukrajinských plynařů o dodávky
suroviny do Evropy před pár
léty, kdo u nás zmrzl? Komu konkrétně,
mí přátelé a zákazníci,
zhasl plamínek na sporáku nebo
v karmě?
Když proto čtu o přípravě nové
Státní energetické koncepce,
doufám, že se její tvůrci i schvalovatelé
zamyslí komplexně a objektivně
nad všemi plusy i mínusy
zemního plynu. Že ekologické
iniciativy nebudou strašit lidi
chmurnými emisními prognózami.
Že ekonomové nebudou deformovat
reálný náhled na plyn
kalkulacemi v řádu desítek a stovek
miliard, pokud nahradíme
zastaralé uhelné zdroje moderními
plynovými. A že vy, novináři,
technicky reálně porovnáte
přínosy i zápory obrovských
investic třeba do izolace budov
se zastaralými otopnými systémy
a jejich záměnu za efektivnější
a cenově dostupnější plynové
zdroje.
A neškodilo by nám, abychom se
taky všichni jednou se správnými
brýlemi podívali na globus a na
výčet konkrétních dodavatelů zemního
plynu do Evropy, potažmo do
ČR. Nevím jak vám, ale mně kupř.
norští či britští těžaři a prodejci
plynu rozhodně nepřipadají jako
nevyzpytatelný region geopolitického
nebezpečí, ani jako potenciální
hrozba letitého evropského
energetického a teplárenského
komfortu. Ba naopak.
Až budou naše vláda a parlament
zasedat nad novou SEK,
resp. nad novou strukturou našeho
národního energetického mixu,
doporučil bych jim, aby podíl
zemního plynu vzrostl už v nejbližším
období, a to minimálně
na 1/3. Aby z nového dokumentu
vypadly byť i jen náznaky, že
v konkurenčním prostředí (a takovým
český trh s energiemi už
nepochybně je) mohou vedle sebe
zdárně a rovnoprávně koexistovat
zdroje draze subvencované a vedle
nich zdroje, jež se o sebe musí
postarat samy. A právě takovým
je zemní plyn, včetně jeho nepřehlédnutelné
skladovací a distribuční
kapacity od Aše po Jablunkov
či Břeclav.
Stále se srovnáváme s vyspělou
cizinou. To je správné. Držme se
přitom pravdy až do konce. Byť
někdy hořkého. Existuje nějaký
další průmyslově i terciárně rozvinutý
stát EU27, jenž ve svém
energetickém mixu operuje s podílem
zemního plynu v rozmezí
15–18 %?
Jako plynárenský technik jsem
měl nepochybně zdůraznit, že
plynové zdroje jsou navýsost fl exibilní,
že jejich provoz je velmi
ekonomický (jak ve špičkovém
výkonu, tak mimo něj), že umožní
rozvinout tolik potřebné kogenerační
systémy, že v ČR dokážeme
uskladnit už 40 % celoroční
spotřeby plynu atd. atd. O tom
všem jste už v TT psali. Přesto:
plynárensky jsme i nadále jen
chudý příbuzný ve velké rodině
EU27…
Ing. J.P. – Praha