Názor čtenáře

Pokud něco na trhu permanentně zdražuje a dotyčné zboží generuje vůči zákazníkovi ještě spoustu dodavatelských, ekologických a bezpečnostních nebezpečí, jaký div, že se rozhlíží po konkurenčních produktech od jiných obchodníků. I tak dokážou odpůrci zemního plynu vysvětlit stagnující bilance prodejů v ČR. Jako plynaře mne to samozřejmě mrzí. Za stále vyšší faktury za plynové topení a vaření „schytávám“ od klientů v práci i od přátel a členů rodiny. A pokaždé se jich ptám: existuje nějaká jiná reálná alternativa za zdražující uhlí? Je zemní plyn po Three Mile Island, Černobylu a Fukušimě opravdu větší ekologická hrozba než jádro? A za zimní „války“ ruských a ukrajinských plynařů o dodávky suroviny do Evropy před pár léty, kdo u nás zmrzl? Komu konkrétně, mí přátelé a zákazníci, zhasl plamínek na sporáku nebo v karmě? Když proto čtu o přípravě nové Státní energetické koncepce, doufám, že se její tvůrci i schvalovatelé zamyslí komplexně a objektivně nad všemi plusy i mínusy zemního plynu. Že ekologické iniciativy nebudou strašit lidi chmurnými emisními prognózami. Že ekonomové nebudou deformovat reálný náhled na plyn kalkulacemi v řádu desítek a stovek miliard, pokud nahradíme zastaralé uhelné zdroje moderními plynovými. A že vy, novináři, technicky reálně porovnáte přínosy i zápory obrovských investic třeba do izolace budov se zastaralými otopnými systémy a jejich záměnu za efektivnější a cenově dostupnější plynové zdroje. A neškodilo by nám, abychom se taky všichni jednou se správnými brýlemi podívali na globus a na výčet konkrétních dodavatelů zemního plynu do Evropy, potažmo do ČR. Nevím jak vám, ale mně kupř. norští či britští těžaři a prodejci plynu rozhodně nepřipadají jako nevyzpytatelný region geopolitického nebezpečí, ani jako potenciální hrozba letitého evropského energetického a teplárenského komfortu. Ba naopak. Až budou naše vláda a parlament zasedat nad novou SEK, resp. nad novou strukturou našeho národního energetického mixu, doporučil bych jim, aby podíl zemního plynu vzrostl už v nejbližším období, a to minimálně na 1/3. Aby z nového dokumentu vypadly byť i jen náznaky, že v konkurenčním prostředí (a takovým český trh s energiemi už nepochybně je) mohou vedle sebe zdárně a rovnoprávně koexistovat zdroje draze subvencované a vedle nich zdroje, jež se o sebe musí postarat samy. A právě takovým je zemní plyn, včetně jeho nepřehlédnutelné skladovací a distribuční kapacity od Aše po Jablunkov či Břeclav. Stále se srovnáváme s vyspělou cizinou. To je správné. Držme se přitom pravdy až do konce. Byť někdy hořkého. Existuje nějaký další průmyslově i terciárně rozvinutý stát EU27, jenž ve svém energetickém mixu operuje s podílem zemního plynu v rozmezí 15–18 %? Jako plynárenský technik jsem měl nepochybně zdůraznit, že plynové zdroje jsou navýsost fl exibilní, že jejich provoz je velmi ekonomický (jak ve špičkovém výkonu, tak mimo něj), že umožní rozvinout tolik potřebné kogenerační systémy, že v ČR dokážeme uskladnit už 40 % celoroční spotřeby plynu atd. atd. O tom všem jste už v TT psali. Přesto: plynárensky jsme i nadále jen chudý příbuzný ve velké rodině EU27… Ing. J.P. – Praha