Názor čtenáře

Mé malé vnučky milují scénku z alchymistické dílny z častokrát opakovaného filmu Císařův pekař a pekařův císař. Nejvíce je vždycky nadchne dialog Rudolfa II. (v podání Jana Wericha) a jeho alchymisty (Lubomíra Lipského): Rudolf II.: „Zde vyrábíme zlato ze švestek... No řekni, jak to děláš?” Alchymista: „Jamalalicha? Jamalalicha. Jamalalicha, i paprťála, chánua, chánua, e chánua, e chánu, džalala, džalala-a, a paprťála... patláma, patláma, patláma a žbrluch!“ Rudolf II.: „Hhm! Tak vidíte! My mu nerozumíme, ale my mu věříme. Co máme dělat, když nemáme tlumočníka. My ho stejně jednou vyhodíme! Patláma, patláma!” Alchymista: „Paprťála, paprťála.“ Vnučky sedí před televizorem, řechtají se na celé kolo a pokoušejí se napodobit „vědeckou“ mluvu mistra Lipského i dlouho po skončení filmu, kdy je dcera volá k úklidu rozházených hraček a k večeři. Vzpomněl jsem si na onen skvostný rudolfinsko-alchymistický dialog na nedávném semináři, co potřebuje naše energetika a teplárenství k překonání svých současných potíží. Ne, nešlo tam o vzácný elixír mládí. „Pouze“ o holé přežití obou strategických oborů. A za řečnickým pultíkem se nestřídali středověcí vykukové zpoza šumavských hvozdů, ale tuzemské hlavy pomazané, obdařené nejednou odpovědnou funkcí v branži, zpravidla vyzbrojené několika akademickými tituly před i za jménem. A výsledek téhle bezmála 4hodinové diskuse? „Paprťála, paprťála…“ Energetika a teplárenství jsou pro mne navýsost exaktní technické obory. Nechápu, proč se v nich chtějí uplatnit i lidé s trestuhodnými neznalostmi učiva z hodin fyziky a matematiky na základní škole. Někteří chyběli, když se ausgerechnet probíral zákon o zachování energie. Jiní na hodinách kupeckých počtů. Největší zápas se strhl, jak správně označovat fotovoltaiku, eoliku a bioenergetiku. Jsou to zdroje obnovitelné, anebo alternativní? A neměli bychom si to zjednodušit na podporované? Patrně namítnete, že každý má právo vyjádřit svůj názor. Bezpochyby. Jenže, tváří v tvář skutečným a leckdy až dramatickým problémům současné české energetiky a teplárenství podobná terminologická dramata rád oželím. A určitě nejenom já sám. Přesto jde o signifikantní jev. Když se z nějakého důvodu zalekneme pravdivého pohledu na určité potíže a nástroje nutné pro jejich řešení, míváme tendenci uchylovat se k jejich zjednodušování, k oddalování nezbytných „řezů do masa“ a k mnohem snazší záměně obsahu za formu. Pravými mistry v této krasojízdě zpoza mikrofonů jsou naši politici. Jen si vybavte plejádu jejich jazykových majstrštyků z poslední doby: koaliční partneři se nescházejí k řešení problémů, ale „jednají ve formátech“. Analýza problémů a schéma jejich řešení nabírá podobu cestovní mapy. Žen-šen pro surovinově, produkčně a ekologicky náročnou českou energetiku má být stále přepisovaná „státní energetická koncepce“. Pokaždé s ambicemi na desetiletí. Málokterá ovšem přežila jedno volební období. Ta nejnovější chce dohlédnout až do roku 2050. Jenže: zatím ještě nikdo nedohlédl, kdy ji ministerští úředníci položí na stůl… Řečeno slovníkem atletů: energetika a teplárenství jsou běh na dlouhou trať. Potřebují všestranně fundovaný přístup a řešení. Každé „patláma, patláma!“ by nás i naše potomky mohlo přijít draho: „Žbrluch, žbrluch!“. A. K. - Zlín