Česká odborná i politická periodika
analyzují průběh výběrového řízení
na dostavbu JE Temelín, opakovaně
publikují návrhy tria pretendentů
ke spolupráci s předními domácími firmami
a zkoumají jaký kus z cca 500miliardového
koláče jim může ve finále
připadnout. Nic si nezastírejme: získat
některou prestižní subdodávku nepředstavuje
pro přední hráče českého
energetického strojírenství jen kýžený
ekonomický efekt, ale i tolik potřebnou
referenci pro nové zakázky v cizině.
Jsem technik. Co se týká technologického
srdce elektrárny (výkonných
a spolehlivých turbín), potenciálních
dodavatelů pro III. a IV. temelínský
blok vidím povícero. Proč se ale
a priori pochybuje o domácí jedničce
- o plzeňské Škodovce? Francouzská
AREVA by prý v případě vítězství sáhla
do produktového portfolia koncernu
ALSTOM. Z ciziny bude turbíny patrně
importovat také Westinghouse. Proč
ale za humna pošilhává také česko-ruské
konsorcium v čele se Škodou JS?
Ohledně dalších technologických
agregátů a uzlů, ani v tomto případě
nepovažuji tuzemské firmy za outsidery.
Škoda JS by si jistě troufla
na tlakovou nádobu a zařízení reaktoru.
Vítkovice, o jejichž kooperační
přízeň se ucházejí jak Francouzi, tak
Američané, by nepochybně odvedly
špičkové parogenerátory a kompenzátory
objemu. ZVVZ Milevsko speciální
vzduchotechniku a Královopolská
RIA pomocné systémy primárního
okruhu atd. atd.
Zatracovat předčasně Škodu Power
není fair. V Temelíně svedla (a to excelentně)
i retrofit turbín. Na žehrání domácích
a hlavně rakouských zelených
o sérii odstávek některých agregátů
a o relativně dlouhém vylaďování techniky
s okřídleným šípem nehledím. Jaderná
elektrárna není krámek se zmrzlinou.
Doufám, že Plzeňáci k předčasnému
ústupu nezatroubí. Kolik firem ve světě
zvládne spolehlivou turbínu pro jaderné
provozy o výkonu až 1200 MW?
A co jejich důvěrná znalost temelínského
prostředí? Všude jinde by to byl
bonus par excellance. Z trojice adeptů
o dostavbu JE TE se jím nemůže pyšnit
žádný. Držím řediteli Šmondrkovi
palce, že se bije o mnohamiliardovou
zakázku pro svou firmu jako lev. Že se
prosazuje v tendrech na dodávky klasických
zařízení v cizině (naposledy
třeba v Turecku nebo v Izraeli). Ale
marná sláva: pokud Škodovka temelínský
„sladký“ mls nezíská, pak každá
dodavatelská náhražka je pro ni referenčně
jen II. liga… A vlastně pro celé
české energetické strojírenství!
To by si měli uvědomit nejenom vaši
kolegové novináři, ale i politici. Zvláště
na prahu nastupující druhé vlny ekonomické
krize. S blížícím se finále tendru,
diskuse o reálných výrobních a montážních
šancích pro české energetické
strojírenství nepochybně přiostří. Prosákne
i nemálo demagogie: od předčasného
určování podílu zakázek pro
české firmy, jenž by měla vláda stanovit
vítězi tendru, až po úplné zatracování
všeho českého a nezřízený obdiv k zahraničním
projektům a dodávkám.
Odpusťme si báchorky na téma, že
v podmínkách tržní ekonomiky a pod
drobnohledem bruselské legislativy
má šanci jen nejlepší adept. Příkladů,
kdy zahraniční firmy subjektivně přitáhly
za sebou vlastní subdodavatele
(a leckdy dražší a s horšími parametry
importované techniky) na úkor domácích
firem a jejich produkce by se
za poslední čtvrtstoletí našla spousta.
A nejenom v energetice. Nepropadněme
ani tisíckrát omílanému klišé
o zlatých českých ručičkách. Jeho
hlásným troubám doporučte tu a tam
se začíst do listiny špičkových parametrů
neméně špičkové energetické techniky
současnosti. Ing. K. S. – Ostrava
