Osobní počítače a internet vtrhly do
společnosti tak prudce, že se jim lidé
nestačili morálně a eticky přizpůsobit.
Na vysokých školách nástup moderní
techniky usnadnil opisování. Opisování
a porušování autorských práv jsou nejaktuálnější
problémy, které se vysoké školy
snaží řešit. Zatím nikoli příliš úspěšně. Na
téma, proč studenti opisují bez ohledu na
slušnost a morálku, hovoříme s proděkanem
FM TUL Alešem Richterem, autorem
publikace Jak psát diplomovou práci.
n Odhalil jste, pane profesore, v poslední
době nějaký plagiát?
Ano, vracel jsem studentovi diplomovou
práci, ve které opsal více než 20 stránek.
Řešil jsem to domluvou a novým tématem.
n Nebyl jste příliš tolerantní?
Je to těžké. Informatika zasáhla do našeho
života tak rychle, že jsme se všem technickým
novinkám, které přinesla, nestihli
morálně a eticky přizpůsobit. Snadný přístup
k informacím všeho druhu svádí lidi
s ne zcela silnými morálně etickými zásadami
k jejich zneužití ve svůj osobní prospěch.
Ale opisování, byť nechtěného, se dopouštějí
i ti s poctivými úmysly. Jsou přesvědčeni,
že poznatky snadno dostupné na veřejném
internetu jsou vlastně všech - a tak proč je
nepoužít.
n Vysoké školy se snaží plagiátorství
odhalit nejrůznějšími prostředky. Zatím
neúspěšně…
Dochází k paradoxu. Na jedné straně se
posluchačům dávají veškeré studijní materiály
na internet v podobě co nejnázornější a je
jim dovoleno je nekontrolovatelně používat.
Na druhé straně se vysoké školy předhánějí
v tom, jaké programové prostředky zavedou,
aby jim zabránily v opisování. Univerzity
vyvíjejí softwary, aby snadněji a rychleji
odhalily opsané pasáže. Divil bych se, kdyby
studenti brzy nepřišli na to, na jakých
principech programy pracují a velmi rychle
je nedokázali obelstít.
n Máte tedy pocit, že mezi sebou soupeří
dvě technologie - jak odhalit plagiátorství
a jak zabránit jeho odhalení?
V podstatě ano. Vždyť se vytrácí role
člověka učitele, když jakýsi stroj rozhoduje
o tom, zda daná práce byla opsána či
nikoliv. Přijde jednou doba, kdy inženýrský
diplom dostane počítač s potřebným programem,
protože vytvořil diplomovou práci,
kterou mu jiný počítač s jiným programem
nevyhodnotil jako plagiát? Je nutné si také
uvědomit, že dnešní masové vysokoškolské
studium, které si chce zároveň udržet zdání
individuálního přístupu ke studentovi,
vytváří velmi dobré podhoubí pro tyto negativní
jevy.
n Takže podle vás vlastně chybí jakási
lidská dimenze a morální posuzování přístupu
k zadaným studijním úkolům?
Ano, chybí mi obecně platný etický kodex,
který by definoval společenská pravidla a stanovil
tak hranici, která by alespoň přibližně
stanovila hranici mezi plagiátorstvím rešerší
a citací. Názor na to je rozdílný a liší se podle
oboru vysoké školy. S tímto vymezením
budou mít zřejmě největší problém humanitní
obory. U technických a přírodovědných oborů
je snadnější stanovit hranici mezi nepoctivým
jednáním a klasickým vědeckým přístupem.
Plagiátorství a opisování je snadněji zjistitelné.
V technických a přírodních vědách je většina
prací podložena experimenty, teoretických
studií a čistých rešeršních prací je málo
a ani v těchto případech si autor opisováním
příliš práci neusnadní.
n Není tedy jednodušší nastolit posluchačům
takové podmínky při studiu, aby
opisování bylo pro ně krajně nevýhodné
a neefektivní?
To by bylo řešení. A když to přece jen
zkusí, tak riziko musí být tak vysoké, že
si to dovolí pouze jedinci s velmi malými
morálními hodnotami, a pokud by zrovna
oni nedostali vysokoškolský diplom, nebyla
by to velká společenská ztráta. Diplomové
práce a další studentská díla jsou dokladem
úrovně studenta a nesmí být závislé na tom,
jaké technické prostředky použije k jejich
vypracování.
n Neměl by významnou roli hrát také
vztah pedagoga a studenta a jejich vzájemná
důvěra?
Určitě ano. Na začátku každé studentské
práce je zadání, které by mělo být vytvořeno
na základě vzájemné dohody mezi jejím
vedoucím pedagogem a studentem. Není-li
vzájemná shoda a dobré vzájemné vztahy, je
lepší ani společnou práci nezačínat. Samotné
nevhodně postavené zadání může být
prvním impulsem, který svádí k nepřípustnému
ulehčení práce. Lze se setkat s tím,
že školitel zadává stejné téma diplomové
práce po několikáté a ještě na téma, které je
obecně známé a mnohokrát řešené. Učitel si
svoji roli zjednodušuje a tím nepřímo navádí
studenta, aby si také svou práci usnadnil.
Už na začátku se projeví i kvalita školitele,
který přístup studenta k práci významně
ovlivňuje
n Takže pokud vznikne plagiát, má na
tom vinu nejen student, ale i školitel?
Jestliže student odevzdá práci, ve které
se uchýlil k opisování, nutně musela selhat
spolupráce mezi ním a vedoucím. Jak může
vedoucí dobře a kvalitně spolupracovat se
studentem, když vede více jak deset prací
a ještě k tomu pravidelně učí. Student je
potom ponechán napospas sám sobě a nad
ním visí jako Damoklův meč datum odevzdání.
Ve většině případů se student uchýlí
k použití cizích materiálů, zvláště, když na
ně školitelé a další pedagogové nemají čas
a neposkytnou jim potřebnou pomoc.
n A co tedy dělat s těmi plagiáty?
Opsaná studentská práce se nesmí dostat
vůbec k obhajobě a dále na veřejnost.
Pokud se to stane, je vina na straně vedoucího
práce. Tady může sehrát pozitivní roli
kvalitní oponent. Bohužel, práce oponenta
je role nevděčná a většinou dobrovolná,
mizerně honorovaná, a proto často dělána
velmi povrchně.
n Opisování a plagiátorství je určitě
závažný společenský problém. Mohou se
s ním vysoké školy vůbec nějak vyrovnat?
Právě, že se k němu musí přistupovat
jako k celospolečenskému problému a řešit
ho z více úhlů. Technické prostředky, byť
sebedokonalejší, ho jen utlumí a skryjí,
ale bohužel neodstraní. O to, že je tento
problém tak populární, se přičinila média.
Neustálým opakováním jedné aféry na jedné
fakultě se vytvořil společenský názor, že
opisování je běžná praxe na všech školách
a že je prakticky beztrestné. To není pravda.
Ale je těžké odsoudit a potírat opisování,
když čelní politikové, kteří by měli být
určitým morálním vzorem, získávají diplomy
a tituly nepoctivě. Tento postup svých
členů hlavní politické strany dostatečně
neodsoudily. To jen potvrzuje, že politika
je na velmi nízké morální a etické úrovni.
Vysoké školy musí ale stát na opačné
straně. Jaroslava Kočárková