„Zanedbáním školství si české vlády zadělaly na problém, jeho konce nelze ani dohlédnout,“ řekl TT prof. Rudolf Zahradník, předseda Akademie věd ČR v roce 2000.
V roce 1987 dostal autor této statě povolení šéfredaktora k záměru uskutečnit průzkum mezi čerstvými absolventy technických vysokých škol a jejich nových zaměstnavatelů o připravenosti obou stran, to je třeba zdůraznit, pokračovat v technické práci našich předchůdců. Ti nepatřili, a na tom se jistě shodneme, k průměru. Z tehdejšího průzkumu vyplynulo mnoho poznatků, jež by se daly shrnout do jedné věty: záleží vždy na zájmu absolventa pracovat, ale i podniku, jak je schopen u čerstvého absolventa pracovat na jeho růstu. Ale už tehdy čněl nad nepřekvapivými výsledky jeden: noví inženýři nejsou připraveni pro praxi. Výsledky průzkumu, který provedla Francouzsko- česká obchodní komora mezi 294 členskými podniky, z nichž bylo 57 % francouzských, 32 % českých a 11 % mezinárodních, a to jak průmyslových, tak i bankovního, obchodního a dokonce potravinářského sektoru, jsou až neuvěřitelně podobné těm z roku 1987. Přitom jde o průzkum z prosince 2014 mezi podniky MSP (malého a středního podnikání) s počtem zaměstnanců od 11 do 249. (Mimochodem, efektivitu menších podniků dokazují poslední v EU zveřejněná čísla. I když tvoří jen setinu z celkového počtu firem, podílejí se na unijním hospodářství 20 %. Čísla z ČR jsou podobná a dle expertů se ještě zvýší.) Hlas těchto podniků je tedy významný. Sběr dat průzkumu Francouzsko-české obchodní komory obstarala společnost TNS Aisa. Proč takový průzkum » Zadavatelé průzkumu konstatují, že ČR patří historicky k zemím s vysokým podílem průmyslu na celkovém HDP. Přesto v posledních 20 letech dochází k poklesu zájmu o průmyslové profese a řemesla a mladí lidé se stále více poohlížejí po zaměstnání ve službách a dalších oborech – je zde zjevná nechuť ke studiu technických oborů. » Má-li si Česká republika dlouhodobě udržet vysokou konkurenceschopnost průmyslové výroby a nadále ji rozvíjet, je nutné usilovat o propagaci a popularizaci tradičních průmyslových profesí. Se svolením Francouzsko-české obchodní komory citujeme tedy shromážděné výsledky a komentář vzniklý na základě pohovorů. Největší poptávka ze strany dotazovaných průmyslových firem je po kvalifikovaných zaměstnancích se středním odborným vzděláním či vyučením. Polovina firem naopak nepotřebuje pracovní sílu se základním, středním všeobecným vzděláním s maturitou a vysokoškolským vzděláním. Třetině firem se nedaří nalézt vyučené lidi, zatímco čtvrtina pociťuje nedostatek absolventů středních odborných škol s maturitou. Hlavním důvodem je nezájem o studium technických oborů a nabízenou práci v této oblasti. Tři čtvrtiny firem zaměstnávají čerstvé absolventy – největší zájem je o vyučené a absolventy středních odborných škol. Čtvrtina čerstvé absolventy nezaměstnává, a to hlavně z důvodu jejich nedostatečné praxe, ale i nedostatku zájmu absolventů o nabízenou práci. Kvalitu absolventů firmy nehodnotí velmi pozitivně – většina si stěžuje na jejich nedostatečnou praktickou připravenost. Mezi dalšími aspekty vzdělání, které u absolventů chybí, uvádějí firmy sociální dovednosti, flexibilitu či jazykovou vybavenost. Nejčastěji proto zaměstnávají odborníky s praxí 3–5 let. Průměrný věk nově přijímaných zaměstnanců je většinou v rozmezí 26–35 let, zatímco v případě stávajících zaměstnanců 36–45 let. Již dnes firmy postrádají některé profese, jako např. zámečníky, svářeče, obráběče kovů, zedníky, elektrikáře. Situace se podle nich nezlepší ani v příštích 5–10 letech. Celkem 54 % firem si myslí, že hlavním důvodem, proč budou řemesla v budoucnu chybět, je nezájem mladých lidí o studium technických oborů, téměř třetina vidí příčinu v tom, že již nyní řemeslo chybí na trhu práce a 14 % uvádí důvod v nedostatku a rušení odborných učilišť. Srovnáme-li výsledky průzkumu z roku 1987 s rokem 2014, jsou zde jisté rozdíly ve výčtu profesí s nedostatečnou nabídkou, ale jedno mají společné: 1. Pocit, že absolventi nemají vůbec ponětí o průmyslové výrobě. 2. Pocit určité bezradnosti jak problém řešit. Hlavní námitkou na výtku č. 1 ze strany technických vysokých škol, tedy převážně VUT Brno, byla argumentace, že vysoká škola připravuje absolventy v duchu nejnovějších technických poznatků. Ne všechny podniky však nabízejí absolventům plné využití těchto poznatků a vrhají je tak často do prostředí značně odlišného, než byla výuka. Další námitkou byla skutečnost, že podniky často očekávají od absolventů okamžité naskočení do podnikových problémů – jen někteří osvícení noví vedoucí mladých inženýrů si připomněli své začátky a pocit, že s nimi někdo, koho si cenili, prošel zkušebním obdobím s pochopením. Na této argumentaci vysoké školy nemění bohužel nic ani dnes, i když jsou zde krásné příklady spolupráce podniků s posluchači již v průběhu studia. Právě tyto příklady ukazují jediné možné řešení – větší podíl podniků na přípravě studentů. Stát prostě nemůže, ani při sebelepší snaze, vytvořit pro studenta prostředí podobné podniku, typem strojů, úzkým zaměřením například na obsluhu strojů zpracování plastů atd. Z průzkumu Francouzsko-české obchodní komory však vyplývá největší zájem podniků o vyučence, tedy absolventy středního školství. Vyjadřovat se k tomuto problému mnohonásobně překračuje možnosti novinového článku a Technický týdeník na toto téma oslovoval technickou veřejnost a politiky léta, včetně organizace soutěží o Nejlepšího programátora CNC strojů. Podle názorů mnoha vysokoškolských učitelů i zástupců podniků je zřejmé, že nedostatek vyučenců má mnoho společenských, ale i konkrétních příčin. Projevuje se zde výsledek téměř zrušeného učňovského školství po roce 1989 a malý zájem průmyslových podniků o mládež. Mladí lidé a jejich rodiče ani neviděli v deklasované průmyslové výrobě trvalé uplatnění v životě. Peníze se přece vydělávají mnohem snadněji, než denní prací u stroje. V úvodu tohoto článku jsme použili větu z rozhovoru, který v roce 2000 poskytl Technickému týdeníku tehdejší předseda AV ČR prof. Rudolf Zahradník. Netýkala se pouze vědy, ale především školství. To prošlo od roku 1989 mnoha změnami a kotrmelci, jež se projevují dodnes. Nebo právě dnes. (Za nezájmu průmyslu tyto problémy řešit.) Ostatně ty černé sloupce v grafech hovoří za vše. Je známou a pamětihodnou událostí, že současný prezident České republiky ve svém projevu v listopadových dnech roku 1989 na pražské Letné citoval některá čísla o trvalém podfinancování školství jako jeden z prohřešků komunistických vlád. Co se od té doby změnilo, nechť si už každý čtenář zodpoví sám: ostatně každý takový průzkum je důvod k zamyšlení, nebo ani to už ne? Je jasné, že zájem mladých lidí o vzdělávání a zaměření n a obory je odrazem nálad ve společnosti. Jan Baltus