Na grónském ledovci se na začátku léta poprvé objevil robot GROVER, který by se brzy měl stát součástí místní scenérie, jak doufají vědci. O jeho vývoj se stará americká NASA ve spoluprací s univerzitou Boise v Idahu. Název je zkratka pro Goddard Remotely Operated Vehicle for Exploration and Research, tedy Vozidlo Goddardova (vesmírného) střediska pro dálkový průzkum a výzkum. Jde o pásové vozítko poháněné energií z baterií napájených slunečními panely. Mělo by se pohybovat bez lidského dohledu a sbírat a vysílat údaje. Základním úkolem GROVERu by mělo být získávání údajů o podmínkách na grónském ledovci, včetně radarového zkoumání jeho vnitřku. Robot má radar zamířený pod sebe, který díky různým vlastnostem jednotlivých ledovcových vrstev i kamenného podloží dokáže udělat jakýsi průřez ledovcem. V podstatě jde o ledovcový sonar, který by mohl zkoumat například hluboko ukryté vrstvy ledovce, vzniklé během posledního velkého tání před 100 000 lety. Robot však může případně nést i jiný vědecký náklad. Podle tiskové zprávy NASA splnil GROVER očekávání. Vyskytovaly se jen drobné problémy, které jsou prý v podobných podmínkách běžné. Mráz například snižuje kapacitu baterií vždy ještě o trochu více, než technici očekávali, nabíjejí se pomaleji, elektronika startuje pomaleji apod. Vozítka tak mají fungovat v podstatě jako vesmírné družice: jak je jednou vypustíte do terénu, neměla by potřebovat zásah lidské ruky. Ve stejné době probíhala v Grónsku i zkouška dalšího stroje s podobným zadáním, robotu CoolRobot, který vytvořil tým univerzity v Marylandu (jeho „bratr“ Yeti už výzkumné úkoly v Grónsku plní). To jen znovu dokládá, že minimálně v USA jsou na výzkum klimatických změn stále peníze. Protože si roboty zatím vedou poměrně dobře, časem by měly být k dispozici levnější a také lepší způsoby získávání informací o dění na grónském ledovcovém štítu. Z vesmíru zatím spoustu zajímavých věcí měřit nejde, nebo na to nejsou peníze, a tak vědci vyrážejí na led osobně na skútrech a ve vrtulnících. To je drahé a časově náročné (a také nebezpečné a nepohodlné i pro samotné vědce). CoolRobot by měl stát pod 20 000 dolarů, tedy méně než 400 000 korun. Vytvoření nových systémů sběru dat by mohl být pro zkoumání ledovců podobný zlom jako třeba pro zkoumání moří zavedením sítě podmořských robotů Argo. To jsou v podstatě pod hladinou se vznášející bóje, které pravidelně měří základní údaje ze svého okolí. Nenápadný, relativně levný a veřejnosti v podstatě neznámý stroj zásadním způsobem změnil vědu o oceánech. Síť ponorných robotických bójí Argo dnes pokrývá v podstatě všechna světová moře, a poprvé tak poskytuje skutečně globální pohled na oceány. Ale abychom to se srovnáním nepřehnali: rozsah projektu Argo je podstatně větší, než kdy bude zkoumání grónského ledovce. V současné době je v provozu zhruba 3000 bójí za celkovou cenu za kolem 30 000 dolarů na kus (přibližně 600 000 korun). Kaž dá z nich vydrží zhruba čtyři roky. Roční náklady na provoz systémů jsou kolem půl miliardy korun. Polovinu z toho platí USA, zbytek si různými díly rozdělí dalších 21 zemí světa.
