Zdá se, že aliance Renault-Nissan funguje opravdu dobře, o čemž svědčí i skutečnost, jak oběma automobilkám vyhovuje společně využívaná platforma CMF (Common Module Family), na které je postavená letošní novinka Renaultu pojmenovaná Kadjar. Tato platforma hodně pomohla k oblibě Nissanu Qashqai. Od něj francouzský crossover převzal řadu funkcí a prvků, jako je nastavitelný pohon kol, variabilní zavazadelník nebo některé asistenční systémy. Ale designéři Renaultu se opravdu snažili, aby kabát vozu odpovídal současnému stylistickému jazyku značky, což určitě zvládli na výbornou. Kam Kadjar patří, to zdůrazňuje jak strmá příď vozu s výraznou maskou chladiče, nebo markantně formovaná zadní vyklápěcí stěna. Kadjar tak nejen dobře navazuje na o něco menší Captur, ale můžeme se těšit, že v podobném stylu se představí v příštím roce nová generace Koleosu. Řidič a spolujezdec v novém Kadjaru určitě ocení pohodlná sedadla s účinným bočním držením a dostatečně dlouhým sedákem. Optimálně směrem k řidiči je orientovaná palubní deska s přehledně strukturovanou střední konzolí. V kabině bychom jen těžko hledali tvrdý plast, ale najdeme řadu propracovaných detailů, kde se objevuje chrom a efektní stehy jejich potahů. Spokojenost by měla být i s nabídkou odkládacích míst, snad jenom kapsy ve dveřích nemají vyžadovanou velikost. V přední i zadní části kabiny mají i cestující většího vzrůstu dostatek místa a mezera pro kolena těch, kteří sedí vzadu, je s 22–25 cm velkorysá. Vůz má 472litrový objem zavazadelníku a v základním provedení patří v této automobilové třídě k průměru. Jen málokterý z konkurentů však má ve výbavě praktické dálkové odblokování opěradel zadních sedadel. To samé platí o flexibilitě podlahy, kde její díly lze postavit do svislé polohy a vytvořit tak příznivější podmínky pro uložení nákladu. Po sklopení opěradel druhé řady vzniká rovná plocha o délce minimálně 1,7 m. Podvozek vozu je postavený na přední nápravě McPherson, v případě, že Kadjar má pouze pohon předních kol, je zadní náprava kliková. To přichází v úvahu u benzínového motoru TCe 130 (1,2 l – 96 kW) a naftového dCi 110 (1,5 l – 81 kW). Námi testovaný vůz s nejsilnějším naftovým motorem dCi 130 (1,6 l – 96 kW), který je sice v nabídce také s pohonem předních kol, měl pohon 4×4, což mu dopřálo zadní nápravu víceprvkovou. Řidič si voličem na střední konzoly může vybrat buďto pohon pouze předních kol, nebo nechat rozhodnout systém aby rozdělil točivý moment motoru podle aktuální situace mezi všechna čtyři kola. Třetí možnost nabízí režim 4WD Lock, který v malých rychlostech a při jízdě na povrchu s nízkou adhezí rozděluje pohon na kola obou náprav v poměru 50 : 50. Nejsilnější diesel o výkonu 96 kW patří k osvědčeným agregátům Renaultu, a přestože se v nízkých otáčkách nemá tolik k světu, vynahrazuje si to s jejich nárůstem. Na způsob hoření naftového motoru je jeho hlučnost pro vjem posádky velmi dobře utlumená. Propojený je se šestistupňovou převodovkou a v testu vykázal průměrnou spotřebu 6,0 l/100 km (údaj továrny je 4,9 l/100 km → 129 g CO2/km), což je na 1,5 tuny vážící vůz hodnota vcelku příznivá. Co se dynamiky tohoto modelu týká, tak zrychluje na stovku za 10,5 s a jeho maximální rychlost je 190 km/h. Na druhé straně dovede zabrzdit ze stovky na suchém povrchu na vzdálenosti 36,6 m. Nečekaným překvapením je komfortní odladění podvozku, který až bravurně zvládá nerovnosti vozovky, což u vozů typu crossover nebývá zrovna častý případ. Je také třeba dodat, že atmosféra v interiéru vozu je nejen příjemná, ale celkové jeho provedení dává pocit bezpečí. Jak je to v reálu, to potvrzuje i plný počet hvězdiček předepsaných v sérii zkoušek Euro NCAP.
