Loňská průmyslová produkce v České republice vykázala řadu dobrých výsledků. Celkově se meziročně zvětšila o 2,9 %. Co by za takovou bilanci dali stavbaři. U nich statistici zaregistrovali další meziroční propad, tentokráte o 7,6 %. Pokud si zjištěná čísla promítneme do odvětvové skladby, letitým lídrem je tuzemský automobilový průmysl a jeho subdodavatelé. Zájem evropských zákazníků a firem o nová auta nepolevuje. Zatím. Své pozice v boji o špičku pomyslného pelotonu ovšem nevyklízejí ani výroba a rozvod elektřiny, sektor plynu a tepla, kovovýroba, gumárenský a plastikářský průmysl. Na opačném konci setrvává těžební průmysl, již vzpomenutá stavební výroba a produkce potravin. Z pohledu dalšího vývoje průmyslu je důležitá komparace tržeb a nových zakázek. V globálním přepočtu za celý průmysl loňské tržby převýšily předloňský analog o 1 %. Velmi pozitivní je bilance nových zakázek: oproti předchozímu roku jsou vyšší o 4,5 %. Průmyslová produkce jde dobře na odbyt na domácím trhu i na export. Ten vloni dosáhl hodnoty 3,97 bilionů Kč. Poptávka po českém zboží v některých oborech už převyšuje reálné možnosti firem. Co do jejich výrobní báze, ale zejména šancí opatřit si dostatek kvalifikovaných odborníků. Ekonomové a prognostici jsou v analýzách dalšího růstu opatrní. Pokud se i letos podaří znovu atakovat hranici +3 %, bude to již na samé hranici produkčních kapacit a možností tuzemského průmyslu. Za hlavní rizika dalšího vývoje našeho průmyslu lze v této chvíli označit opuštění kurzového závazku centrální banky, pokračující problémy Eurozóny a jen obtížně předvídatelný vývoj na světových odbytištích. Výkladní skříní našeho průmyslu je řadu let jeho exportní síla. Loňské bezmála 4 biliony Kč (v meziročním srovnání o 2,3 % více než v roce 2015) jsou nepochybně impozantní číslo. Nebude ovšem od věci, když si připomeneme skladbu a hlavní odbytová teritoria tuzemské průmyslové produkce: 83,6 % českého exportu směřuje do členských států EU a nezměnila se ani adresa našeho hlavního obchodního partnera – SRN. Odebrala cca 32 % českého vývozu. Čile jsme obchodovali rovněž Rakouskem či s Francií. Naopak o 5 % se propadl náš export do Ruska a o 4,2 % na Slovensko. Brexit Velké Británie v půli loňského roku do exportní bilance zatím výrazněji nepromluvil. Celoroční bilance českého zahraničního obchodu je přebytkov á Za loňský rok o více než 50 mld. Kč (+183,9 mld. Kč). Přesto jsou domácí média plná narážek: na absenci kvalifikované české pracovní síly, na nízkou úroveň mezd v ČR i obav z titulu dominujícího expor tního artiklu osobní silniční vozidla a autopříslušenství. S komparativními údaji o výši průměrných mezd v ČR a ve vyspělých zemích EU polemizovat nelze. Kritické slogany typu Česko – chudá montovna Evropy však nesedí. Pokud naše průmyslové podniky dlouhodobě a s dobrou bilancí dokážou prodat své zboží na německém, francouzském nebo britském trhu, pak to mj. znamená, že odvádí kvalitní a průběžně inovovanou produkci. O zmetky a parametricky zastaralý šunt nikdo (tím méně na vyspělých trzích) nestojí a stát nebude. Firmám pom áhala i „slabá“ koruna To nikdo nepopírá. Našim exportérům v jejich obchodních operacích s cizinou už několik let účinně napomáhá jak proexportní politika koaličního kabinetu, tak rozhodnutí České národní banky z listopadu 2013 používat kurz koruny jako další nástroj uvolňování měnových podmínek. Platnost zmíněného kurzového závazku bankovní rada opakovaně potvrzuje. Na svém únorovém zasedání znovu potvrdila, že ČNB neukončí aplikaci tohoto adorovaného i kritizovaného nástroje měnové politiky dříve než ve II. čtvrtletí 2017. Jako pravděpodobný termín ukončení závazku se stále častěji operuje s polovinou roku. Činitelé ČNB v posledních letech uvolnění kurzového závazku podmiňovali řadou úspěšně splněných podmínek. Třeba dlouhodobě dodržovanou 2procentní inf lací. Ta se k dotyčné metě přiblížila na konci roku 2016 a v lednu ji dokonce překročila (na 2,2 %). Jak se bude vyvíjet inflace po návratu do standardního režimu měnové politiky? Bankovní rada vyhodnotila rizika prognózy inflace na horizontu měnové politiky jako vyrovnaná. Na zvýšení inflace se podle ní podílelo oživení růstu cen potravin, odeznění meziročního poklesu cen pohonných hmot a zvýšení jádrové inflace, tedy tzv. korigované inflace bez pohonných hmot, v jejímž vývoji se odrážel zejména růst domácí ekonomiky a mezd. Bankovní rada predikovala další růst inflace do horní poloviny tolerančního pásma cíle a na horizontu měnové politiky (v I. pololetí roku 2018) se bude k cíli navracet shora. Počínaje zhruba polovinou roku 2017 dojde podle nové prognózy ke splnění podmínek pro udržitelné plnění inflačního cíle i do budoucna, tedy i po předpokládaném návratu do standardního režimu měnové politiky. Co z toho plyne pro náš zahraniční obchod? Analytici varují před optimistickým očekáváním jeho dalších a ještě výraznějších přebytků. ČR si musí řadu surovin a polotovarů v zahraničí nakupovat. Ceny těchto dovozů vzrostou. Nemálo bude záležet na ekonomickém vývoji Eurozóny, na spotřebě českých domácností a nikoliv naposledy i na vývoji investičních aktivit. Současné výrobní technologie a objekty bude časem nezbytné nahradit novými, ještě dokonalejšími. Scénářů jak konkrétně se zachová tuzemská měna oscilující kolem 27 Kč za 1 eur je povícero. Vedle přílivu spekulativního kapitálu, jenž očekává zisky po posílení koruny, se proti budoucím kurzovým pohybům více zabezpečují rovněž čeští vývozci. Intervence ČNB vůči silné koruně proto přišly už na více než 1 bilion Kč. Na druhé straně: objem devizových rezerv ČNB je značný. Letos v lednu poprvé dosáhl výše 55 % HDP. To nás v rámci OECD řadí ke státům s největším objemem rezerv v poměru k velikosti ekonomiky. Stavebnictví : střídav ě oblačno České stavebnictví nevybředlo z pokračujícího propadu ani vloni. Lze ho vyjádřit jak globálními ciframi (třeba již zmíněným snížením produkce o 7,6 %, což je mimochodem nejhorší výsledek za posledních 16 let), tak propady v jednotlivých skupinách. Z titulu objektivity třeba ovšem zmínit i vysokou srovnávací základnu z roku 2015. Tehdy ČR dočerpávala evropské dotace z programového období 2007–2013. Nicméně: v bedlivě sledované výstavbě domů a bytů to bylo (v meziročním vyjádření) – 3,3 % a v inženýrském stavitelství (do něhož se s vervou pouští opozice) dokonce – 16 %. Přitom rozsah a kvalita silniční a železniční sítě byly a jsou jedním z limitujících faktorů budoucího ekonomického vývoje té které země. Sympatické „světélko na konci tunelu“ představuje aspoň růst počtu stavebních zakázek u firem s 50 a více zaměstnanci: + 27 %. Povzbudivý je rovněž počet nově zahajovaných bytů (vloni jich bylo meziročně o 3,2 % více) i počet dokončených bytů, na něž obchodníci a zákazníci čekají. Meziročně + 8,9 %. Pokud budeme usuzovat z více vydaných stavebních povolení (meziročně o 13,5 %), lze v letošním roce očekávat sympatické pokračování tohoto trendu. Ovšem velké veřejné zakázky infrastrukturálního charakteru stagnují a povolování nových staveb je stále administrativně složité a zdlouhavé. Odhady ekonomů na letošní přírůstky stavební výroby (v pozoruhodném rozmezí 1,2–2,5 %) se opírají nejenom o pokračující poptávku po novém a zdravém bydlení. Do letošní bilance stavbařů se výrazněji promítnou i očekávané investice státu do chybějící a chátrající infrastruktury. Jestliže v roce 2008 činila hodnota zadaných veřejných zakázek více než 200 mld. Kč, vloni nedosáhla ani 100 mld. Kč. Která politická strana by pomýšlela na úspěch ve volbách s děravými silnicemi či padajícími mosty v zádech? I přes některé problémy – český průmysl má dobře našlápnuto do roku 2017. /bs/
