NÁROD SOBĚ si ve svatém nadšení postavil zlatou kapličku – Národní divadlo – na břehu Vltavy s výhledem na pražský Hrad, jako výraz společenského sebeuvědomění. Nádherné dílo české architektury se stalo jedním ze symbolů národní identity v dobách dobrých i zlých. Novorenesanční budova divadla podle koncepce Josefa Zítka je jednou z nejvýznamnějších staveb v zemi jak z hlediska obecně národně-kulturního, historického, tak i z hlediska čistě architektonického. Vstupujeme do nového roku 2016 se snímky z poslední rekonstrukce Národního divadla, jako dokladem významného technického řešení symbolicky, protože chceme i nadále referovat o úspěších české vědy a techniky samozřejmě ve světovém kontextu. Národní divadlo otevřeli 11. června 1881, ale 12. srpna v témže roce došlo k požáru, který zničil měděnou kupoli, hlediště, oponu od Františka Ženíška i jeviště. Sbírka se opakovala, divadlo se znovu postavilo a 18. listopadu 1883 opět otevřelo. V 70. letech minulého století se ukázal stav Národního divadla jako velmi špatný, a tak byla podniknuta rozsáhlá rekonstrukce. Během ní se opravila původní budova. Byl také zvýšen sklon podlahy, vybudovány kuřárny, zabudováno větrání, snížen počet sedadel (986 míst celkem) a postaveno variabilní jeviště. Zub času v podobě prachu a špíny samozřejmě opět začal hlodat a nyní po 30 letech bylo nutné budovu znovu rekonstruovat. Zatímco za minulého režimu nestály tzv. socialistické podniky o prestižní zakázku, v současné éře se tendr na dodavatele stal dokonce předmětem spekulací, pomluv i soudního sporu. Není divu, protože šlo jednak o obrovskou reklamu a jednak o obrovské peníze. Symbolickým přípitkem na terase u Trig ukončili začátkem prosince ředitel Národního divadla doc. Jan Burian a Ing. Michal Štefl, předseda představenstva a generální ředitel OHL ŽS generální rekonstrukci fasád historické budovy Národního divadla. Celková proinvestovaná částka z dotace Ministerstva kultury ČR byla 135 880 610 Kč. „Generální oprava fasády historické budovy Národního divadla započala oficiálně v květnu 2012, a to tzv. severní etapou. Celá rekonstrukce byla rozdělena do čtyř etap,“ vysvětlil přítomným novinářům ředitel Národního divadla Jan Burian. Generálním dodavatelem byla firma OHL ŽS. „Rekonstrukce se neomezila pouze na opravu fasád, ale i na restaurování plastik a dalších prvků architektonické výzdoby. Míra poškození některých z nich byla natolik značná, že bylo zapotřebí doplnit chybějící materiál, například část Apollonovy lyry. To vše samozřejmě s ohledem na původní materiál, na některých místech proto muselo dojít k dobarvení kamene, aby se shodoval s originální barvou,“ řekl Michal Štefl. „Při minulé rekonstrukci nebyly k dispozici takové moderní technologie, jež máme dnes,“ řekl v rozhovoru se zpravodajem TT Ing. Jiří Kápl, ředitel divize OHL ŽS, a dodal: „Nejtěžší bylo stanovit správné postupy a vypravit odpovídající řešení.“ A stavbyvedoucí Martin Topka, vedoucí celého projektu, popsal náročnost akce: „Účelem projektu byla oprava obvodového pláště historické budovy Národního divadla, zejména se jednalo o rekonstrukci plastických, zdobných a uměleckých prvků. Z toho důvodu jsme veškeré práce a aplikace technologií a materiálů prováděli se snahou o co nejmenší zásah do památky. Přesné stanovení postupů se odvíjelo od stavu budovy, který jsme postupně rozkrývali.“ Předmětem 1. etapy bylo severní průčelí – divácký vstup do divadla, lodžie a terasa s nejrozsáhlejší sochařskou výzdobou souboru múz s Apollonem od Bohuslava Schnircha. Všechny terasy během rekonstrukce byly nově pokryty izolací a následně replikou historické dlažby. Součástí oprav byly i repase veškerých oken a dveří na budově a kandelábry i svítidla, která se nacházejí v exteriéru, a v neposlední řadě ozdobné kovové prvky. Svítidla se proměnila podle historické dokumentace v lodžii, na západě a jihu byly vyrobeny repliky dle Schulzových návrhů. Samostatnou kapitolou bylo čištění, protože v původním projektu se počítalo pouze s omytím a odstraněním nečistot i lokálním chemickým čištěním. Na základě odborných konzultací se zástupci NPÚ, investorem, autorským dozorem a dodavatelem přistoupili k podstatně náročnějšímu čištění metodou abraze za přispění sponzorského daru firmy Karcher. Následně byly zrevidovány jednotlivé kamenické prvky – římsy, balustrády a sochy. Sousoší Opery, Dramatu od Antonína Wagnera na západě a soubor múz s Apollonem jsou zrestaurované a dotónované k barevnosti okolní fasády. Další poměrně náročnou fází bylo sjednocení působení fasád, jelikož Zítkův dům je postaven především z kamenných bloků až po tambur a část bývalého Prozatímního divadla a Schulzův dům má na povrchu štukovou omítku. Tyto budovy byly iluzivní výmalbou fasád sjednoceny do celku tak, aby imitovaly kámen. Takový záměr měl i hlavní architekt Josef Zítek, který své stavby pojednával právě iluzivní výmalbou. Samostatným řešením, to však probíhalo současně se 4. etapou, bylo statické zajištění kamenné korunní římsy, zubořezu a rohů na JV a JZ. JV roh byl stažen ocelovou výztuhou, kterou staticky navrhl Ing. Karel Fantyš již v 80. letech, proto také tato akce dostala název Fantyšův roh a vyplynula během prací na 2. etapě, kdy byl zjištěn skutečný stav této kamenné římsy, kde docházelo ke statickým poruchám, v důsledku nich se uvolňovaly kusy pískovcových bloků a vznikaly tektonické praskliny. /ks/
