Stará lidová praktika a fazolové listy posloužily jako podklad pro novou nanotechnologickou past namířenou proti obtížnému hmyzu. Tým vědců z Kalifornské a Kentucké univerzity napodobil mechanismus účinků listů fazolu obecného proti štěnicím.
Ve venkovských oblastech Bulharska, Srbska a v dalších částech Balkánu se lidé proti tomuto dnes se šířícímu hmyzu brání rozhazováním fazolových listů po podlaze okolo postele. Vypadá to jen jako magie, ale ve skutečnosti jde o účinné protiopatření. Štěnice, které se přes den skrývají před světlem po tmavých koutech domácnosti, se do nich v noci na cestě za potravou nachytají a listy se pak spolu s nimi spálí. Listy fazolí (jako u mnoha dalších rostlin) pokrývají mikroskopické chloupky, tzv. trichomy. U fazolí mají průměr zhruba 10 mikrometrů a jsou asi 50 až 100 mikrometrů vysoké. Biologové už od první poloviny 20. století předpokládají, že štěnice se do nich jednoduše zamotají a uvíznou. Katherine Loudonová a její kolegové z Kentucké univerzity se na noční dramata fazolových listů rozhodli podívat moderními metodami. Zjistili, že listy mají proti štěnicím dvojí účinek: za prvé se do nich hmyz zamotává, v takovém případě se však rychle osvobodí. Zajímavější bylo zjištění, že trichomy také pravidelně propichují tvrdou schránku hmyzu (tj. kutikulu). Stává se tak už po pár sekundách pohybu štěnice po listu, a i když se štěnice poprvé osvobodí, list ji brzy znovu uvězní. Devadesát procent pozorovaných štěnic udělá po fazoli méně než 100 kroků a jsou natrvalo zachyceny. Autorům účinnost listů zaimponovala a rozhodli se ji napodobit v umělém materiálu, který by mohl sloužit jako ochrana proti štěnicím. Snažili se, aby byl vzniklý povrch trvanlivý a dal se použít kdekoli, nejen na podlaze. Kvůli účinnosti u prvního originálu se pokusili nejvěrněji napodobit tvar a velikost chloupků fazole. Nepodařilo se jim to ovšem zcela a jejich materiál si vedl ve zkouškách zatím hůře než obyčejné fazolové listy. Nejlépe se originálu přiblížili, když na umělé „chloupky“ nasadili konce těch přírodních, fazolových, ale to je samozřejmě poněkud nevhodná výrobní metoda. Zatím tedy máme co zlepšovat a dohánět, ale odvětví materiálů s účinky proti parazitům či patogenům může čekat velká budoucnost. Řada vědeckých týmů doufá, že se tímto způsobem podaří vytvořit trvanlivé povrchy bránící růstu bakterií, plísní či šíření škůdců (jako štěnic). Samozřejmě, pokud se podaří vytvořit dostatečně přesné a jemné výrobní metody. Jiný vědecký tým například nedávno zjistil, že cikády jsou chráněny mikroskopickými jehličkami, které ničí buněčnou stěnu některých bakterií. Podobné fyzikální prostředky mají mít jednu velkou výhodu: vědci předpokládají, že naši malí protivníci by si proti nim měli vyvíjet odolnost hůře než proti chemickým prostředkům (tj. pesticidům či antibiotikům). Především mikroorganismy odolné proti známým lékům si ročně vyžádají stovky tisíc životů většinou oslabených pacientů v nemocnicích a zatěžují rozpočet zdravotnictví. Ale nejlepší a také nejbezpečnější řešení se teprve hledají a zatím je asi předčasné říkat, které materiály a technologie se budou nakonec používat nejčastěji a které zapadnou.