Podle genetických inženýrů je dnes vkládání genů do rostlin tak obtížné, že je to spíše umění než věda. S novou nanotechnologií, kterou vyvinuli na americké University of California v Berkeley, by teď ale genetické manipulace rostlin a obzvláště editace s genetickým editorem CRISPR měly být jednoduché a rychlé. Převratná novinka spočívá v použití uhlíkových nanotrubiček. Jsou natolik tenké, že snadno projdou jinak dost pevnou a neprostupnou stěnou rostlinných buněk. V dnešní době se přitom ke genetickým modifikacím rostlin využívá vstřelování DNA pomocí speciálních pistolí se zlatými kuličkami anebo se DNA do rostlinné buňky vnáší pomocí patogenních bakterií. Oba dva tyto postupy jsou komplikované a jejich úspěšnost není velká. V tuto chvíli je to jedna z hlavních překážek, která brzdí genetické inženýrství rostlin. S nanotrubičkami jsou ale genetické manipulace rostlin mnohem snadnější, a hlavně mají vysoké procento úspěšnosti. Tímto způsobem lze vkládat DNA jak do jádra rostlinné buňky, tak i do chloroplastů, tedy fotosyntetických organel, které vznikly z dávných sinic a mají svou vlastní DNA. Nová metoda by teď mohla vést k prudkému rozvoji genetických úprav nejrůznějších rostlin. Podle prvních testů na rostlinách tabáku, bavlny a pšenice fungují uhlíkové nanotrubičky při vkládání DNA do rostlinné buňky velmi dobře. Rostlinné buňky mají velikosti zhruba v desítkách tisíc nanometrů. Uhlíkové nanotrubičky mají oproti tomu průměr pouhý 1 nm. Zároveň jsou ale dlouhé asi 300 nm, což je dost na to, aby se do nich vešly celé desítky genů. Uhlíkové nanotrubičky chrání DNA před degradací v buňce a zajišťují její spolehlivé dopravení na místo určení. Tento postup by se mohl uplatnit především v genetickém editování s editorem CRISPR. To je molekulární nástroj, který je nejprve nutné spolehlivě dopravit do editované buňky.
