Badatelé kanadské McGill University vynalezli nový typ nanočástice celulózy. Ta se stala základem pro nové řešení jednoho z největších problémům, kterým čelí průmysl, v němž se využívá voda. Jde o usazování vodního kamene a nová technologie nabízí postup, který je efektivnější a více šetrný vůči životnímu prostředí. Vodní kámen vzniká usazováním minerálů, především uhličitanu vápenatého, všude tam, kde se pracuje s tvrdou vodou. Usazené minerály mohou závažně poškodit jakékoliv zařízení, v němž se přechovává nebo vede voda, od domácností až po průmyslové provozy. Existují sice přípravky proti vodnímu kameni, ty ale většinou obsahují velké množství sloučenin fosforu, jejichž používání má katastrofální důsledky pro vodní ekosystémy. Amir Sheikhi a jeho kolegové vyvinuli metodu boje proti vodnímu kameni, která se nespoléhá na fosfor, nýbrž na nanocelulózu s vlásky. Podle Sheikhiho je celulóza nejhojnější biopolymer na Zemi, pochází z obnovitelných zdrojů a zároveň je biologicky rozložitelná. Na první pohled ale celulóza není jako prostředek proti vodnímu kameni příliš vhodná, protože je za normálních okolností chemicky neutrální. Nemá na molekulární úrovni žádné elektricky nabité funkční skupiny, které by se mohly uplatnit v odstranění vodního kamene. Sheikhiho tým ale zpracoval celulózu do podoby funkčního nanomateriálu. Vytvořili nanočástice celulózy, k nimž připojili záporně nabité karboxylové skupiny. Tím vznikla nanocelulóza, která již není neutrální, nýbrž nese elektricky nabité funkční skupiny. Tyto karboxylové skupiny působí na kladně nabité ionty vápníku ve vodním kameni a způsobují tak jeho destrukci. První experimenty ukazují, že nanocelulóza s vlásky funguje proti vodnímu kameni ještě lépe než běžně používané molekuly s fosforem. Nový nanomateriál by se mohl uplatnit nejen při odstraňování vodního kamene, ale i při aplikaci léčiv, výrobě antimikrobiálních prostředků anebo při tvorbě fluorescentních barviv pro diagnostiku.
