Nanotechnologie nezaskočily české vědce, tápe státní správa

Možnost seznámit se s výsledky výzkumu a vývoje nanomateriálů ČR a zahraničí i konkrétními aplikacemi měli účastníci I. ročníku konference NANOCON 09 pořádané v Rožnově pod Radhoštěm ve dnech 20. – 22. října 2009. Pro 250 odborníků z 13 zemí odznělo během tří dnů na konferenci 99 odborných přednášek. S úvodní prezentací nazvanou Výzkum, výsledky a budoucnost nanotechnologií vystoupil profesor Michael Giersig z Institutu pro experimentální fyziku v Berlíně. Další odborné příspěvky se týkaly nanomateriálů, jejich charakterizace, dále problematiky nanostrukturních kovových materiálů, nanostříbra, polymerních nanokompozitů, uhlíkatých nanomateriálů, materiálů pro elektroniku a optiku a nanokeramických materiálů. Pozornost byla zaměřena i na nanobiomateriály pro medicínu, například nemagnetické nanobiokompozity. „Účelem konference není diskutovat o problematice nanomateriálů v celé šíři, ale naznačit současné zaměření a úroveň výzkumu nanomateriálů v ČR v porovnání se zahraničím, popsat současné aplikace, posoudit předpoklady a možnosti komercionalizace výzkumu,“ řekl Tasilo Prnka z České společnosti pro nové materiály a technologie (ČSNMT), odborný garant konference. Stranou pozornosti akce přitom nezůstal ani vliv nanomateriálů na životní prostředí a zdraví obyvatel, jakož i standardizace různých postupů souvisejících s charakterizací a aplikacemi nanočástic. Nejpočetnější zastoupení na konferenci NANOCON 09 měli výzkumníci z ČR. Výsledky výzkumu a vývoje nanomateriálů v Rožnově představilo 13 výzkumných ústavů Akademie věd ČR, 17 fakult z 13 univerzit a vysokých škol, dále 11 soukromých výzkumných organizací, např. COMTES FHT SXNPO, SVÚUM, Molecular Cybernetics, 6 výrobních podniků, např. AQUATEST, ELMARCO, NanoTrade, RADANAL, Nanolron a 4 obchodních firem (H Test, RMI, Pragolab, Měřicí technika – Morava). Na konferenci byli přítomni odborníci z dalších 12 zemí, šlo převážně o představitele výzkumných ústavů a univerzit. Například z Indie přijel profesor Basavaraj Madhusudhan zabývající se využitím nanobiotechnologií při monitorování nemocí a toxicitou nanočástic. Z Velké Británie se v Rožnově představila firma NanoSight specializující se na vývoj zařízení pro vizualizaci a měření nanočástic. Nanotechnologie v ČR Oborem nanotechnologiíi se podle Ing. Jiřiny Shrbené z Inovace Pro, v ČR zabývá už více než 130 subjektů veřejného a soukromého sektoru. A zájem o tento průřezový obor budoucnosti stále stoupá, a to i mezi firmami. Vidí v něm šanci jak se vzdálit konkurenci a pouštějí se do průmyslového využití nanotechnologií, zejména do výroby nanomateriálů. V ČR bylo v roce 2008 na výzkum a vývoj (VaV) nanotechnologií alokováno zhruba 1,85 miliardy Kč, z toho 91 % z veřejných zdrojů, hlavně prostřednictvím Akademie věd ČR, MŠMT a částečně též MPO. Z uvedené sumy se ve vybraných institucích za více než jednu miliardu korun realizují tzv. výzkumné záměry. Jsou orientované hlavně na základní výzkum. S využitím nanotechnologií (v míře větší či menší) počítá celkem 58 záměrů, výlučně nanotechnologickou povahu má však jen pět. K těmto výsledkům dospěl detailní průzkum provedený týmem odborníků ČSNMT dokončený počátkem letošního roku. Zbývajících 800 mil. korun, které loni u nás putovaly na VaV nanotechnologií, se týká projektů cíleně orientovaného výzkumu. Celkem bylo v ČR v roce 2008 v řešení 229 takových projektů, přičemž míra veřejné podpory u nich dosáhla v průměru 81,5 %. Zhruba třetina těchto projektů se zabývá nanomateriály, necelá pětina nanobiotechnologiemi a 13 % nanoelektronikou a fotonikou. „Objevují se však i témata, která ještě před několika lety české vědce příliš nezajímala, např. toxicita nanočástic nebo nanometrologie“, zdůrazňuje Karel Šperlink, prezident ČSNMT, která byla spolupořadatelem konference. Věda je ochotná se přizpůsobit potřebám společnosti Se štědřejší státní podporou roste i zájem vědců a firem o nanotechnologie. Za poslední tři roky se počet organizací zabývajících se výzkumem, vývojem nanotechnologií a výrobou konkrétních nanoaplikací zvětšil o více než polovinu. Největší dynamika je přitom patrná mezi malými a středními firmami. Jejich počet stoupl proti roku 2005 trojnásobně. Jednou z nich je výzkumná firma COMTES FHT z Dobřan u Plzně. Skupina pod vedením profesora Jozefa Zrníka zde zkoumá kovové materiály se strukturou v submikronech nebo nanometrech a připravených metodami intenzivní plastické deformace. Mezi výstupy výzkumných projektů nanotechnologické povahy se začínají objevovat konkrétní výrobky. Fotokatalyticky aktivní nátěrovou hmotu DETOXY COlOR vyvinul tým Ústavu anorganické chemie AV ČR ve spolupráci s českým výrobcem barev - firmou Rokospol. A tato firma z Moravy ji už začala vyrábět. Zubní implantát obsahující nanostrukturní titan zase nabízí firma Timplant z Ostravy. Produkt je výsledkem spolupráce firmy s experty ze Stomatologické kliniky v Plzni, Technické univerzity v Ostravě a Technické univerzity letectví v ruské Ufě. Příkladem, že práce výzkumného týmu na univerzitě může i v českých podmínkách vyústit v založení výrobní firmy, je společnost NANO IRON. Funguje teprve pár měsíců a v Rajhradu u Brna vyrábí nanočástice elementárního železa. „Využíváme naši unikátní, ekologicky šetrnou a bezodpadovou technologii, která umožňuje výrobu nanočástic nulmocného železa v průmyslovém měřítku s téměř neomezenou výrobní kapacitou,“ říká Miroslav Mašláň, jednatel firmy a současně profesor na Univerzitě Palackého v Olomouci. Na české půdě se zrodily i další aplikace - nový materiál pro anody PEM palivových článků, nanotextilie pro filtraci vody, nanovlákna připravená elektrostatickým zvlákňováním za použití speciálních kolektoru vyvíjená na Technické univerzitě v Liberci. Tyto a mnohé další produkty představili jejich tvůrci na konferenci NANOCON ‘09. Ale co státní správa? V poslední době se hodně hovoří o upřednostnění aplikovaného výzkumu, ale otázkou je, kdo se vlastně o výsledky bádání v nanotechnologiích, i když jsou výstupy tak říkajíc na talíři, zajímá. I když evidentně nejde dle diskusí přednášejících o typicky český problém, je zarážející, že své představy státní správa, například ministerstva průmyslu, zemědělství či zdravotnictví nedefinují, nebo, celkem logicky, nehledají mezi výstupy takové, jež by bylo možné využít. Některé referáty se například týkaly ovlivnění vlastností slitin nanočásticemi, další ochrannými vlastnostmi povrchů nátěrů i samotného podkladu a z praxe přece víme, jaké horentní částky se na ochranu materiálů vydávají. Stačilo naslouchat některým rozhovorům v kuloárech konference a bylo zřejmé, že vědci samotní nejsou příliš nakloněni okamžitě komercionalizovat své výsledky, nemají dostatek přehledu o trhu a způsobech podnikání (určitě je taky odrazuje chaos a míra složitosti podnikání v našich podmínkách) a jde jim spíše o další možnosti bádání, než vidina tučných zisků. To vše dohromady nevytváří nejlepší prostředí pro rozvoj technologií, které mají být dle mínění odborníků stejně převratné, jako byla první výroba polovodičových diod a transistorů. Ostatně o této nešťastné historii vědí v Rožnově p. Radhoštěm hodně. V jednom z dalších čísel se vrátíme k problému „ neudržitelnosti“ výroby čipů v ČR. /bal/