Biologické znečištění ponořených objektů v dnešní době přináší ohromné ekonomické ztráty. Týká se to akvakultur a lodní dopravy, kde je nutné vynakládat miliardy dolarů ročně kvůli údržbě a nadbytečné spotřebě energie. Například jenom lodní doprava v Austrálii každým rokem utratí 320 mil. dolarů za palivo, které je nutné k překonání zvýšeného tření lodí kvůli biologickému znečištění. Odstraňování takového znečištění z lodí, nádrží, sítí, podmořského vybavení nebo trubek je navíc často velmi problematické pro životní prostřední, protože se při něm používají nebezpečné chemikálie a spotřebovává další voda i energie. Vědci Nano institutu australské Univerzity v Sydney proto vyvinuli nanostrukturované povrchy ze směsi tří různých polymerů, které jsou odolné vůči biologickému znečištění, aniž by k tomu potřebovaly chemikálie nebo energii. Chiara Netoová a její kolegové přitom našli inspiraci ke svému výzkumu v tropech jihovýchodní Asie. Tam rostou známé masožravé rostliny láčkovky, které používají povrchy s nanostrukturou připomínající nepatrné vrásky. Tyto nanovrásky vytvářejí kluzkou zónu kolem ústí pastí láčkovek. Když se na takový povrch dostane hmyz, tak snadno sklouzne do pasti, kde ho láčkovka postupně stráví. Vědci vytvořili podobné nanostruktury, které zajistí kluzký povrch. Na takovém povrchu se jenom nesmírně obtížně usazují mořské mikroorganismy, které jsou zodpovědné za biologické znečištění. Experimenty ukázaly, že nový typ povrchu zdatně odolává biologickému znečištění nejen v laboratorních podmínkách, ale i při testech přímo v oceánu. I po sedmi týdnech v agresivní mořské vodě plné nejrůznějších mikroorganismů byly povrchy s nanostrukturou stále velmi odolné vůči znečištění. Tyto povrchy jsou tvarovatelné a také dobře průhledné, takže je možné je použít i pro podvodní kamery nebo senzory, které jsou dlouhodobě vystaveny působení mořské vody.
