Mucholapky jsou vcelku úspěšné v chytání much a podobného nepříjemného hmyzu. Jak by si ale poradily v bakteriemi, viry a dalšími patogeny? Zní to zvláštně, ale nanomucholapky by mohly mít slušnou šanci. Právě takovou technologii vytvořili vědci amerických laboratoří Lawrence Berkeley National Laboratory (Berkeley Lab), které vedl Ronald Zuckermann. S jejich nanoplátky je možné detekovat nebo inaktivovat patogeny. Nanoplátky jsou tvořeny biologicky inspirovanými polymery, takzvanými peptoidy. Na povrchu jsou potažené molekulami cukrů, které se selektivně váží k proteinům patogenů. Nanoplátky vlastně úspěšně napodobují povrch skutečné buňky, který je rovněž plochý a pokrytý cukry. Zuckermann upozorňuje na to, že celá řada patogenů, počínaje chřipkovými viry a konče bakteriemi cholery, se váže k buněčnému povrchu prostřednictvím určitých molekul cukrů. Pokud vědci vytvoří nanoplátky peptoidů se specifickou kombinací cukrů, tak na ně mohou chytat specifické patogeny. Výhodou je, že peptoidy jsou pevnější a stabilnější než klasické přírodní biomolekuly. Mohly by být použity v terénních podmínkách, například při testování výskytu nebezpečných patogenů vojenskými specialisty nebo zdravotníky. Nezanedbatelné je i to, že peptoidy jsou jako obdoba biologických peptidů levné a jejich výroba není nijak zvlášť složitá. Samovolně se poskládají do plátků potažených cukry a jejich výslednou strukturu určuje informace zabudovaná do každého peptoidu během jeho syntézy. Nanomucholapky se vyrábějí v kapalném roztoku. Pokud by měly chránit někoho, kdo již byl vystaven nějakému patogenu, tak by se mohly aplikovat třeba v podobě nosního spreje. Nanoplátky by rovněž mohly posloužit při odstraňování znečištění prostředí. Jsou dobré pro neutralizaci specifických patogenů či toxinů, od vysoce nebezpečných virů až po bakterie ze zkaženého jídla.
