Pro cílenou přepravu léků, které mohou být toxické či jinak nebezpečné, se velice hodí nanotransportéry (anglicky nanocarriers). Jde o struktury velikosti nanometrů, které mohou bezpečně dopravovat různé molekuly na místo určení. Mohou přepravit i léky nebo látky pro diagnostiku, které nejsou běžně rozpustné ve vodě či v krvi. Použití nanotransportérů také umožňuje dramaticky snižovat dávky používaných látek, což tělu pacienta jenom prospěje. Nanotransportéry mají mnohé výhody. Jejich používání ale má i některá slabá místa. Například, aplikace nanomateriálů obvykle probíhá opakovanými injekcemi nebo opakovanými transfuzemi. Při léčbě mnoha chronických nebo dlouhodobých onemocnění je přitom výhodou, když se lék uvolňuje postupně, kontrolovaným způsobem. S nanomateriály toho ale není snadné dosáhnout. Evan Scott z americké Northwestern University a jeho kolegové vyvinuli novou metodu aplikace nanotransportérů, která umožňuje dlouhodobé a kontrolované uvolňování dopravovaných léků. Jejich nanomateriál se záhy po vpíchnutí do těla pacienta jedinou injekcí přemění v hydrogel. Tento gel pak rovnoměrně uvolňuje nanotransportéry s účinnou látkou a může to dělat celé měsíce. Nanotransportéry přitom vznikají ze samotného gelu, takže na místě vpichu nezůstane žádný zbytkový materiál, který by mohl vytvářet zánět nebo novou vazivovou tkáň. Možných využití nového nanomateriálu v medicíně je celá řada. Mohl by například posloužit k jednorázové aplikaci vakcín. Také by se mohl stát základem pro nové typy chemoterapií, hormonálních terapií anebo třeba léků, které podporují hojení komplikovaných zranění. Nanomateriál Scottova týmu je založen na modulárně uspořádaných blokových kopolymerech. Vytvořený hydrogel se v těle pacienta rozkládá na jednotlivé nanotransportéry působením světelné oxidace nebo fyziologické oxidace.
