Jak se chová krev v nejmenších cévách lidského těla? Odborníkům pomohou odpovědět na tuto otázku nanočástice ze zlata. Takové nanočástice, které jsou menší než 100 nanometrů, totiž mohou být po nezbytných úpravách použity jako nanosondy ke sledování pohybu krve ve vlásečnicích. A pokud lépe porozumíme pohybu krve v těchto nejmenších cévách, zlepší to naše možnosti při diagnostice závažných onemocnění. Při studiu chování biologických systémů in vivo ve vysokém rozlišení se dnes hojně využívá světelná mikroskopie. Lékaři a vědci se v této oblasti zatím spoléhají převážně na ultrazvuk, který poskytuje snímky spíše v nižších rozlišeních, z nichž lze vyčíst jenom omezené množství informací. Kdybychom dokázali s dostatečným rozlišením monitorovat pohyby krve v těch nejmenších součástech oběhového systému, tak by to přispělo k pochopení onemocnění, jako jsou trombózy vzniklé srážením krve nebo třeba záněty cév. Takto získané poznatky by bylo rovněž možné využít při léčbě nádorů a dalších chorob. V současné době jsou naše poznatky o proudění krve vlásečnicemi dost omezené. Nanověda by to ale měla změnit. Zoe Pikramenouová z britské Birminghamské univerzity a její kolegové vyvinuli nanočástice ze zlata, které jsou potaženy iridiem. Jejich velikost se pohybuje kolem 100 nanometrů. Tyto nanočástice mají dvě klíčové výhody – jsou velmi malé a jsou také luminiscentní. Jinými slovy, světélkují. Iridium z těchto nanočástic vyzařuje viditelné světlo, které je možné detekovat ve světelném mikroskopu. Ve srovnání s organickými fluorofory, tedy světélkujícími organickými molekulami, vydrží zlaté nanočástice s iridiem v krvi mnohem déle.
