Kousnutí jedovatým hadem ročně zažije asi 2,5 milionu lidí. Z nich si asi 400 tisíc odnese trvalé následky, ať už na těle, nebo na duši, a více než 100 tisíc lidí ročně hadí uštknutí zabije. Když už k útoku nebezpečně jedovatého hada na člověka dojde, tak je dnes v podstatě jeho jedinou šancí protijed. Obvyklá léčba hadího uštknutí spočívá v nitrožilním podání protijedu s molekulami protilátek IgG, které vyhledají a zlikvidují molekuly příslušného jedu. Problém je ovšem v tom, že takový protijed musí být podán pacientovi relativně rychle. Do žíly se také netrefí úplně každý, a hlavně, musí to být správný protijed, který bude fungovat na konkrétní druh hada. To všechno záchranu uštknutých lidí velmi komplikuje, zvláště v odlehlých oblastech, v nichž žije více různých druhů smrtelně jedovatých hadů. Kenneth Shea z Kalifornské univerzity v Irvinu a jeho tým vytvořili speciální nanočástice, které se dovedou navázat enzymy fosfolipázy typu A2 (PLA2) a „tříprsté“ toxiny 3FTX z jedu hadů čeledi korálovcovitých. Tímto způsobem nanočástice zmíněné součásti nebezpečného jedu zneškodní. Čeleď korálovcovitých zahrnuje řadu neblaze proslulých jedovatých hadů, jako jsou mamby, kobry, pakobry nebo vodnáři. Badatelé svou novou léčbu hadího uštknutí vyzkoušeli u laboratorních myší, kterým podali různá množství jedu obávaných subsaharských kober černokrkých (Naja nigricollis). V experimentech se ukázalo, že nové nanočástice likvidují široké spektrum fosfolipáz a toxinů 3FTX. Vědci rovněž zjistili, že injekce dávky nanočástic přímo do místa hadího kousnutí značně omezí jinak obvyklé nekrotizující působení jedu těchto kober na lidskou tkáň. Když badatelé vyzkoušeli nanočástice na myších, které nebyly zasaženy jedem kober, tak vyšlo najevo, že nanočástice nemají vliv na pokožku myší a nevyvolávají systémovou toxicitu. V budoucnu by se tyto levné a stabilní nanočástice mohly stát významnou pomocí pro oběti hadího uštknutí.
