Evropa měla v souvislosti s rozvojem elektromobility zažít i boom těžby některých nutných materiálů, především lithia. Právě v oblasti těžby tohoto klíčového kovu však nabraly události v posledních týdnech pro obor velmi nepříznivý směr. Klíčový projekt narazil.
Podle oznámení srbské premiérky Any Brnabičové odebrala tamní vláda těžařské společnosti Rio Tinto licence na těžbu lithia. Ke kroku přistoupila po týdny trvajících protestech organizovaných především ekologickými organizacemi, ovšem s velmi širokou podporou veřejnosti. „Splnili jsme všechny požadavky demonstrantů a s Rio Tintem v Srbsku skončili,“ uvedla Brnabičová ve státní televizi RTS. Podle ní společnost Rio Tinto „neposkytla dostatečné informace ani místní komunitě, ani vládě“ o dopadech projektu, čímž jsou míněny především dopady na stav životního prostředí. Vládu v dubnu čekají parlamentní volby, které nemá předem vyhrané ani přes absolutní převahu v mediálním prostoru. Potřebuje tedy činit „populární kroky“. Australská společnost tak mohla posloužit také jako obětní beránek v souvislosti s vyhoštěním tenisty Novaka Djokoviče před začátkem letošního Australian Open. Společnost Rio Tinto zatím rozhodnutí nekomentovala. Nepochybně si byla vědoma toho, že komplikace budou značné. Ještě v polovině ledna v očekávání potíží posunula časový plán první těžby lithia v projektu v hodnotě 2,4 miliardy dolarů (51,3 miliardy Kč) v rámci tzv. Projektu Jadar poblíž města Loznica o rok na termín 2027. Anglo-australská firma to zdůvodnila zpožděním klíčových schvalovacích procesů.
Nejde o „drobné“ Kdyby došlo ke skutečně definitivnímu zrušení projektu, byla by to pro australskou těžební společnost těžká rána. Současný management se snaží zvýšit význam „nových“ materiálů v rámci portfolia těžebního gigantu. Samotný srbský projekt měl společnost posunout mezi největší světové producenty lithia (míněno samotného kovu), kde zatím dominují čínské firmy. V dlouhodobém výhledu měla těžba představovat zhruba 5 % portfolia firmy, jak odhadla nedávno analytická společnost Refinitiv. Po zahájení produkce měl být důl na nejméně 10 let největším svého druhu v Evropě. V údolí řeky Jadaru, což je jeden z přítoků Driny v západním Srbsku, se podle odhadů nacházejí zhruba necelé 2 miliony tun lithia (samozřejmě ve formě rudy, ne čistého kovu). To je více než v ložisku na českém Cínovci, kde je podle odhadů zhruba 1,5 milionu tun tohoto kovu. Podle některých odhadů by důl mohl pokrýt více než 10 % současné světové poptávky po lithiu (do budoucna méně, protože spotřeba má rychle růst). Celý objev je přitom poměrně nedávného data. V únoru roku 2004 objevili při průzkumu v prostoru Brezjak— Draginac američtí a srbští geologové do té doby neznámý minerál šedobílé barvy, jehož stavbě odpovídá vzorec NaLi[B3SiO7(OH)]. [Objevy neznámých minerálů nejsou úplná vzácnost, každý rok se jich objeví kolem stovky — pozn. red.] Sodno-lithný vodnatý borosilikát byl Mezinárodní mineralogickou asociací v listopadu roku 2006 uznán jako nový minerál a podle místa nálezu dostal jméno jadarit. Krystaly jadaritu dosahují velikosti pouze kolem 5 μm. Ložisko v oblasti Jadaru je jediným známým zdrojem tohoto minerálu na světě. Ložisko Jadar obsahuje několik jednotek procent z celkového objemu známých světových zásob lithia. I přes jeho význam rozhodně nejde o největší ložisko na světě. Obecně platí, že 75 % zásob dané suroviny je soustředěno do pěti největších nalezišť. Existují podstatně větší ložiska, například v Jižní Americe. Ale Jadar (i český Cínovec) mají jiné výhody.
Dlouhé námluvy Slibná lokalita přilákala pozornost těžařů. Za prvé proto, že obsah lithia v rudě je na poměry oboru relativně vysoký, navíc leží blízko potenciálních odběratelů, tedy třeba evropských automobilek. Dne 24. července 2017 podepsali představitelé srbské vlády se společností Rio Tinto memorandum o porozumění, stanovující podmínky vzájemné spolupráce v nadcházejícím období s výhledem zahájení těžby v roce 2023. V souladu s plány společnost Rio Tinto investovala do roku 2017 do projektu, jehož součástí bylo testování vzorků v Kalifornii a Victorii, celkem 90 milionů dolarů. Podle těchto testů ruda v ložisku Jadar obsahuje 1,86 % oxidu lithia a 15,4 % oxidu boru (na Cínovci je obsah lithia v hornině zhruba kolem 0,2 %). Zahájení výstavby zařízení pro průmyslovou těžbu rudy a její zpracování bylo plánováno na rok 2020. Příprava těžby lithia v oblasti Jadaru se postupně protahovala a termín jejího zahájení byl odsouván. Britsko- -australská firma jej v polovině ledna 2022 opět odložila až na rok 2027. Přípravu těžby zároveň také provázely protesty místních občanů a ekologických aktivistů, vyjadřujících obavy ze zhoršení životního prostředí a kvality vody v regionu u města Loznica. Tisíce lidí loni v obavě, že by těžba nenávratně znečistila pitnou vodu v oblasti Jadar na západě země, opakovaně na protest proti vládní podpoře projektu blokovaly silnice. Požadovali, aby Rio Tinto zemi opustilo, a už dříve přiměli místní zastupitelstvo zrušit plán na přidělení pozemků pro zamýšlený lithiový důl. Protesty postupně sílily. V poslední době je živily i kroky srbské vlády, která minimálně podle části veřejnosti mezinárodní společnosti „nahrávala“. Na sklonku loňského roku například změnila zákon o referendu. Zrušila pravidlo, že referenda jsou platná pouze při minimálně 50% účasti, což samozřejmě zvyšuje šanci na prosazení ne zcela populárních kroků. Ještě větší roli sehrálo ovšem zřejmě loňské přijetí kontroverzního zákona o vyvlastňování. Tento zákon dává státu pravomoc vyvlastňovat nemovitosti a pozemky v soukromém vlastnictví pro účely, jež jsou v „národním zájmu“. Pod tuto klauzuli spadala i případná úmluva s Rio Tinto. Spolu s tím se objevovaly v Srbsku rezonující zprávy (jejichž pravost však nemůžeme potvrdit), že během dosavadních odprodejů pozemků docházelo k nátlaku na místní obyvatele. Pozemky byly podle některých zpráv odkoupeny za nižší než tržní cenu. Řada Srbů tak získala pocit, že Rio Tinto se v jejich zemi chovalo velmi nevybíravě. Nepomáhá ani její pověst: Rio Tinto během své 150 let dlouhé historie čelilo obviněním, že se na místech těžby dopouští korupce, ničení životního prostředí a porušování lidských práv. Důležitost projektu je však pro srbskou ekonomiku ohromná. Podle odhadů Rio Tinto (které srbské úřady nerozporovaly) by rozjetí těžby mohlo zvýšit tamní HDP o zhruba 4 %. Je tedy stále dosti pravděpodobné, podle některých analytiků dokonce prakticky jisté, že se srbská vláda a Rio Tinto nakonec dohodnou. Australská společnost možná právě v to doufá a i kvůli tomu zatím zachovává mlčení.
Česká chvíle? Ať to s Jadarem dopadne jakkoliv, poptávka po lithiu by měla rychle růst. To by mělo nahrávat projektu podzemní těžby lithia na českém Cínovci. Tam působí společnost Geomet, vlastněná k březnu 2021 z 51 % společností ČEZ. Zbytek má přes britského prostředníka (European Metals Limited) australská společnost European Metals Holding. Na Cínovci by se ovšem nemělo mluvit o těžbě lithia. Do značné míry by zde pokračovala tradice místní těžby cínu, i když s podstatně větším důrazem na příměsi, které v minulosti nebyly důležité. (Ostatně dosavadní skládka je v podstatě druhým, byť menším cínoveckým „nalezištěm“.) Jde o přirozený důsledek vývoje technologií. Například jáchymovský smolinec býval doslova odpadem, kterým se zaplňovala nepoužívaná důlní díla, protože nikdo nevěděl o jaderném štěpení. Stejně tak wolfram byl dlouho nevyužitelný, protože v době tamní těžby ještě nebyly objeveny moderní postupy legování kovů. O lithiu na Cínovci se ví již dávno a před sametovou revolucí se dokonce s jeho extrakcí i v menším experimentovalo, nebyl však pro něj odbyt. Pestré složení cínovecké rudy znamená, že by zpracování probíhalo v několika krocích. Separace wolframu a cínu se dá nejspíše provádět odstředivou silou, protože nerosty, ve kterých tyto dva prvky jsou na Cínovci obsaženy, jsou poměrně těžké. V podstatě jde o průmyslovou obdobu rýžování zlata, kde během rotace postupně vypadávají z pánve lehčí složky, až v ní zůstanou nejtěžší zlatá zrna. Cinvaldit, tedy nerost obsahující lithium, by se pak měl údajně z rozdrcené rudy získávat magnety. Společnost European Metal Holding tvrdí, že by mělo jít o proces velmi efektivní, s výnosem 92 %, což je z hlediska těžařů výrazné plus. Těžba na Cínovci by byla zřejmě nejlevnější v povrchové podobě. Jedna část ložiska totiž dosahuje až k povrchu. Otevření lomu v centru Cínovce je ovšem naprosto nereálné, proto se zatím počítá s tím, že by se horníci vrátili pod zem zhruba ve stejných místech, kde se pohybovali do ukončení těžební činnosti na začátku 90. let. Navíc by i většina činností, včetně oddělování rud od hlušiny, snad měla probíhat v podzemních prostorách dolu. Na povrchu by tak měly být patrné jen malé stopy důlní činnosti. Podzemní řešení by mělo nejen pomoci splnit ekologické požadavky na provoz a zaručit podporu místních obyvatel, ale také minimalizovat náklady na dopravu. Firma ve své předběžné studii proveditelnosti v roce 2017 odhadovala, že na Cínovci by se cena těžby měla pohybovat kolem 3 500 dolarů za tunu obvyklé prodejní suroviny, tedy uhličitanu lithného (Li2CO3), což je vůbec nejnižší cena ze všech lokalit, kde se lithium těží z pevných hornin. K nízké ceně má přispět, že se v ložisku budou těžit i další suroviny, především již zmíněné cín a wolfram. Bez nich by byly podle dnešních odhadů těžařů provozní náklady téměř o polovinu vyšší a pohybovaly by se někde kolem 5 000 dolarů za tunu uhličitanu lithného. K relativně nízké ceně přispívají i další skutečnosti, jako fakt, že horninu lze poměrně snadno drtit a rudy oddělit, či lokalita: ložisko není někde uprostřed divočiny, a má tak snadno zajistitelné dodávky zemního plynu, elektřiny, vody, přístup k dopravní infrastruktuře, k dostatečně vzdělaným zaměstnancům atd. /jj/