Vláda České republiky by měla do konce června rozhodnout o prolomení (anebo naopak o zachování) tzv. Pithartových limitů na dotěžení zásob hnědého uhlí v Podkrušnohoří. Už teď se na nás valí další a další projevy i články. Pro řadu občanů a podnikatelů-čtenářů, posluchačů a diváků našich médií téma (těžko jim to zazlívat) emotivně odpuzující už po několika prvních slovech či záběrech… Na vině však není současný kabinet. To předchozí politické garnitury si daný problém přehazovaly jako příslovečný horký brambor. Doslova od jedněch parlamentních voleb k druhým. Žádná jej neřešila. Jeho naléhavost se neotupila. Naopak. Při permanentním růstu cen za fosilní energetické suroviny a při tenčících se zásobách efektivně využitelných tuzemských zdrojů nabyl pouze na významu a naléhavosti. Konec letité pštrosí politiky (nevidíme, neslyšíme, nekonáme) patrně přijde s novou Státní energetickou koncepcí. Ta mj. načrtne perspektivu uhlí v české energetice a teplárenství. Rodí se však povlovně. Trpělivost očividně došla podnikatelskému sektoru a jeho zástupcům v tripartitě. Politici rádi zdůrazňují, že veškerá diskuse okolo limitů a přijatých rozhodnutí je v první řadě akt politický. Přesto největší tlak na zrušení tohoto reliktu z počátku 90. let 20. století v rámci tripartity nyní svorně vyvíjejí podnikatelé (což je logické) a s nimi odboráři (což už není překvapivé). Teplárny volají po zabezpečení základních surovin na výrobu a distribuci tepla v soustavách CZT. Nahlas varují, co by znamenal nedostatek uhlí pro miliony občanů a firem připojených na velkokapacitní zdroje tepla. Cenové eskapády by byly jen špičkou ledovce na hladině rozbouřeného oceánu. Upřednostňují (jak také jinak?!) domácí uhlí. Každý nákup suroviny z ciziny znamená riskovat cenové rozmary prodejců i bezpečnost a spolehlivost dodávek. Miliony tun hnědého uhlí v podzemí Krušných hor jsou pro teplárenský management a pro odběratele tepla jistota na další desetiletí. Zásadně proti jsou zastánci tzv. zelené energie a ruku v ruce s nimi občané z ohrožených lokalit, příp. někteří představitelé místní exekutivy. Pro ně by prolomení Pithartových limitů znamenalo zánik dvou obcí, stěhování na nové lokality a řadu veskrze lidských, věcných i organizačních potíží. To lze pochopit. Stejně jako fakt, že vyhlídka několik stovek či tisíců nových pracovních míst v okamžiku spuštění těžby je pro mnohé z nich druhořadá. Kostlivce v podobě Pithartových limitů vytáhl ze skříně nový šéf resortu průmyslu a obchodu Jan Mládek. Bezprostředně po nástupu do úřadu zvolil strategii symbolických 100 dnů hájení, aby se mohl seznámit s celou záležitostí i jejími současnými aktéry co nejdetailněji. Poté se několikrát mediálně dotkl její kausální spojitosti s přípravami nové SEK a státní surovinové politiky. Na podzim roku 2014 na něj hlavní aktéři okolo podkrušnohorského uhlí spustili lavinu nepříjemných dotazů: odkdy, pro koho a v jakém objemu potřebujeme miliony tun zdejší suroviny? Jaká bude reálná spotřeba elektřiny a tepla v ČR do roku 2040? Bude ČR (země s minimem nerostných zásob) i nadále kuriózním velkoexportérem energie? Jaký bude osud dostavby a exploatace jaderných reaktorů v Temelíně a Dukovanech, pokud je vláda hodlá dostavět vůbec? Jak dlouho bude kabinet jedním dechem hovořit o ekologii a současně těžit a pálit miliony tun uhlí, k tomu ještě v technicky a technologicky starých (nezřídka už dožívajících) kotlích z poloviny 20. století? Ministr Mládek projel několikrát inkriminovaný region, hovořil s lidmi na ulicích i na radnicích, diskutoval s krajskými představiteli i s managementem zainteresovaných firem a 23. ledna konečně vyložil karty na stůl: „Navrh nu vládě čtyři varianty řešení pr oblém u!“ I rozsáhlý projev politika lze shrnout do několika výroků: » Varianta č. 1 – Pithartovy limity zůstanou v platnosti a v současném rozsahu. » Varianta č. 2 – dojde k jejich částečné úpravě, a to v katastru dolu Bílina. » Varianta č. 3 – k prolomení dojde jak na dole Bílina, tak zčásti i na dole ČSA. » Varianta č. 4 – limity budou prolomeny zcela, se všemi z toho plynoucími efekty, ale i důsledky. Ministr neoslovil pouze veřejnost. Jednal rovněž se silnými hráči v rámci tripartity. Odboráři a manažeři táhnou za jeden provaz: vyslovili se pro variantu č. 4, třebaže Mládek a někteří členové vládní koalice by byli spíše pro varianty č. 2 nebo č. 3. Ty jim (vedle několika desítek milionů tun uhlí) vygenerují minimum politických a věcných problémů v inkriminovaných podkrušnohorských obcích. Jim i jejich nástupcům po příštích parlamentních volbách. Buďme objektivní: v této chvíli není nejdůležitější, kdy nejdříve a na kolik milionů tun uhlí těžaři reálně dosáhnou. Snad občané z postižených lokalit prominou: ani kolik jejich domů se vykoupí a posléze zlikviduje, aby inkriminovaná těžba mohla vůbec započít. Jak nešťastníkům v domech na budoucích těžebních pláních, tak nám zbylým stále chybí odpověď na primární otázku: kolik a jaké (cenově i ekologicky akceptovatelné) energie a tepla bude tato země reálně potřebovat v roce 2020, 2030 či 2040? Teprve od ní se musí odvíjet široký okruh dalších (zdánlivě dílčích) kroků a opatření. Navíc, každá těžařská firma bude za současné situace na českém a evropském energetickém trhu požadovat, aby kabinet nevydal jen formální rozhodnutí o potenciální těžbě, ale aby tento kus papíru doložil exaktními a dlouhodobě platnými zárukami. Jen pak mohou zainteresované těžařské subjekty zvažovat a rozvinout technicky, technologicky i investičně náročné aktivity. Bez rozumných garancí by se jim vynaložená práce a prostředky vrátit nemusely. Nebudou to mít snadné Ani vláda, ani těžařské firmy. Ministru Mládkovi budiž vzdána čest za to, že hrst nejdůležitějších kroků a činností, jež musí předcházet prvnímu zaklesnutí lopaty těžebního stroje do půdy, před rozhlasovými mikrofony a televizními kamerami vyjmenoval bez emocí: » trpělivá jednání s občany a s institucemi v místě budoucí těžby i na úrovni kraje, komplexní řešení všech otázek spjatých s prodeji jejich majetku a stěhováním lidí » koordinace postupu příslušných státních orgánů a prohloubení kooperací mezi nimi na všech úrovních » řízení a získání stanoviska EIA » zabezpečení povolení ministerstva životního prostředí » příprava řady podmiňujících studií (geologických, ekologických aj.) » příprava studií proveditelnosti, odborných analýz a organizačních opatření jak pro těžbu, tak pro finální zabezpečení budoucích rekultivací » výstavba přístupových komunikací, zabezpečení a provedení archeologického výzkumu v inkriminovaném areálu aj. aj. V již zmíněné mediální masáži se v příštích týdnech a měsících bude šermovat nejenom desítkami a stovkami milionů tun uhlí v podzemí, obavami milionů lidí závislých na dodávkách tepla z centrálních zdrojů či novými pracovními místy na Mostecku (v kontrastu k potenciálním frontám žadatelů o práci). Nepochybně dojde i na apely na zelenou energetiku a ve spodním patru na odsudky penězuchtivých uhlobaronů a jejich kamarádíčků, příp. na závistnické žalobníčkování o skutečných (či domnělých) milionových náhradách za zbourané domy a objekty... Nad to všechno se musíme povznést. Základní otázka „Potřebujeme podkrušnohorské hnědé uhlí – ano, či ne?“ stále leží na stole. A pouze od jejího komplexního posouzení se musí odvíjet další aktivity. Vlády, parlamentu, resortů, podnikatelských subjektů i nás, občanů této země. B. Karvinský
