Vodík by se podle evropské energetické strategie a strategie řady evropských států mohl stát důležitým doplňkem čistého energetického mixu. Budování s tím spojené infrastruktury bude nepochybně nákladné. Významné úspory při zavádění vodíkové ekonomiky by mohlo přinést synergetické využití části dnešní infrastruktury určené pro dopravu zemního plynu. Ačkoli se v posledních letech hojně diskutuje o možnostech využití infrastruktury sloužící k dopravě zemního plynu pro potřeby dopravy vodíku, provozovatelé těchto soustav nejsou na takovou eventualitu dostatečně připraveni. Alespoň to vyplývá z výsledků průzkumu evropské Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) zaměřeného právě na připravenosti existující plynové infrastruktury na přimíchávání vodíku a biometanu. Podle zjištění neumožňují provozovatelé přepravních soustav zahrnout vodík do procesu přepravy plynu ve dvou třetinách států, včetně České republiky. I mezi státy, ve kterých je přimíchávání povoleno, se ovšem většinou jedná o koncentraci menší než 2 %. Nejdále je v současné době Německo (až 10 %) a Francie (až 6 %). Právě Německo pak v minulých týdnech představilo národní vodíkový plán, podobný dokument však chybí a není ani plánován v až polovině států. Rovněž nové projekty v oblasti přepravy vodíku jsou ve velké většině v počátečních a pilotních fázích. Důvody jsou různé. Často jde však pouze o absenci právní úpravy nebo otestování soustavy spíše než o technické nedostatky. ACER přesto předpokládá, že v případě rozšíření přimíchávání vodíku budou nutné investice zejména do přístrojů měřících jeho koncentrace a do skladování. Taktéž na úrovni propojení mezi přepravními a distribučními soustavami bude potřeba provést technické úpravy. Národní regulátoři využívání existující infrastruktury pro společnou přepravu vodíku a zemního plynu berou většinou jenom jako přechodné řešení. Problém vidí zejména v tom, že existuje ekonomický a technologický strop pro transport vodíku současnou infrastrukturou, a tím i jeho využívání. V některých státech, zejména západní Evropy, pak existují již teď tržní podmínky pro paralelní výstavbu stoprocentně vodíkové přepravní sítě. Jako bariéru pro přimíchávání uvádějí národní agentury také striktní standardy kvality plynu. Napříč se pak shodují, že případné změny standardů je nutné provádět na celoevropské nebo alespoň regionální úrovni, tak aby nebyl zasažen přeshraniční obchod s plynem. Jako základní úroveň koncentrace by pak stanovily minimálně 2 %. Zásadní změny ve fungování trhu s plynem nebo v samotných národních legislativách zatím dle ACER ovšem nejsou nutné. Průzkum proběhl v květnu tohoto roku mezi 23 národními regulátory formou dotazníku a zabýval se pouze infrastrukturou na úrovni přepravní soustavy. Zároveň se nezabýval otázkami ohledně přestavby dosavadní infrastruktury na čistě vodíkovou. Zveřejněn byl ale až nyní v návaznosti na strategii Evropské unie pro integraci energetického systému a strategii pro vodík. Těmi Evropská unie oficiálně vsadila na vodík při dekarbonizaci některých odvětví. /jj/
