Leona Mahelová, Simona Káčerová, Martina Martínková a Karolína Kocourková spolupracují na projektu UTB ve Zlíně, v jehož rámci se zabývají především výzkumem biomateriálů druhé generace, které budou moci zastávat funkci jako náhrada nefunkční části organismu a zároveň budou mít schopnost řídit i některé buněčné procesy. Například následkem úrazu, zánětu či nádorového onemocnění může dojít ke ztrátě části kosti. V dosavadní medicíně by se chybějící část nahradila např. kostním cementem nebo kovovou náhradou, což však s sebou nese riziko infekcí a estetických vad. „V novém přístupu by se ale použil na míru připravený biomateriál, který by podporoval množení a migraci kostních buněk, to by vedlo k prorůstání nové tkáně do vnitřních struktur biomateriálu, až by došlo k přestavbě implantátu ve vlastní živou kost, a proces tak končí kompletní regenerací chybějící kosti,“ vysvětluje Leona Mahelová, hlavní řešitelka projektu JUNG (Juniorské granty UTB ve Zlíně). Rok a půl od spuštění výzkumného projektu si již členové mohou připsat hned několik úspěchů. Mezi jeden z nich se řadí například vytvoření hierarchicky strukturovaného materiálu, který napodobuje hierarchickou strukturu tkání, konkrétně má specifickou strukturu s póry o řádově různých velikostech. To umožňuje lépe kontrolovat chování buněk, zároveň díky tomu bude takový materiál ještě více podporovat tvorbu nové tkáně. O biomateriálech většina z nás nejspíš nemá dostatečné povědomí, přesto je pravděpodobné, že někdo již některý z dnes běžně používaných biomateriálů má implantován nebo s nimi alespoň přišel do kontaktu. Jsou to například zubní implantáty, kloubní náhrady, kochleární implantáty řešící ztrátu sluchu, kardiostimulátory a veškeré další implantáty, včetně umělých srdečních chlopní a různých typů stentů. Biomateriály jsou také chirurgické nitě, kontaktní čočky a mnoho dalších. Důležitou roli hrají Laboratoře Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a v Centru polymerních systémů, kde se celý výzkum po většinu času odehrává, které jsou vybaveny širokou škálou přístrojů. Mezi nejzajímavější zařízení se řadí například bioreaktor. Jedná se o zařízení, které umožní napodobení přirozeného prostředí buněk. Na rozdíl od klasického testování lze navíc díky tomuto přístroji napodobit hned několik dynamických faktorů, jako je pohyb, průtok krve nebo elektrické pole běžně se vyskytující v živém organismu. Do budoucna by také mohl takový bioreaktor alespoň z části nahradit testování biomateriálů na zvířatech, které při dnešních podmínkách nelze před klinickými aplikacemi vynechat. /dw/
