Lokiho hrad je místo k lidem velmi nepřívětivé. Více jak 2 km pod mořskou hladinou leží podivuhodný systém černých kuřáků, tedy vulkanických hydrotermálních průduchů v oblasti Středooceánského hřbetu. Více než 2000 metrů pod mořem se nachází nám zcela cizí svět horkých pramenů a organismů, Přežívají v naprosté tmě díky „darům“, které k nim přináší voda z nitra Země. Ale přitom právě tady jsme zřejmě objevili dlouho ztracené příbuzné. A s nimi i jedno rodinné tajemství. V tomto místě totiž přežívají mikroorganismy, které byly svědky přerodu našich dávných předků z malých jednoduchých, bakteriím podobných buněk do podoby, jež mají buňky našeho těla dnes – velkých a složitých továren s jádry a výkonnými elektrárnami v podobě mitochondrií. Jejich objevitelem se stal Thijs Ettema ze švédské Univerzity v Uppsale s kolegy, kteří pořizovali sekvence DNA ze sedimentu mořského dna poblíž Lokiho hradu. (Analýza DNA je podstatně jednodušší než snažit se tyto mikroorganismy udržet živé v laboratoři, protože nevíme, jaké podmínky k životu vyžadují, a jen těžko je dokážeme napodobit.) Ettema a spol. objevili novou skupinu organismů ze skupiny Archea. Na vysvětlenou pro ty, kdo nehoví biologii: veškeré buněčné organismy na Zemi náležejí k jedné ze tří základních domén života – k archeím, bakteriím nebo k eukaryotům. Vzájemné vztahy ale byly podstatně méně jasné. Obecně se říkalo, že „naše skupina“, tj. eukaryota, má blíže k archaeím než bakteriím, ale do jaké míry není jasné. Ettomovy mikroorganismy, které podle místa nálezu nazval Lokiarchea, do toho výrazně promlouvají. První analýzy nasvědčují, že nejbližší příbuzní jsou domény eukaryot, jaká jsme mezi Archea či bakteriemi kdy objevili. Vypadají velmi blízko pověstnému „chybějícímu článku“ mezi těmito dvěma skupinami. Podle rozboru genů se zdá, že dokážou věci, které jiná archea neumí, ale eukaryotické buňky ano (například mají zřejmě jiný typ buněčné membrány). Podle mikrobiologů je velmi pravděpodobné, že se budou přepisovat učebnice: je čím dál pravděpodobnější, že „my“, tedy eukaryotické buňky, jsme se vyvinuli přímo z archeí, a konkrétně zřejmě z Lokiho příbuzných. Ne že by nás nedělila dlouhá vzdálenost. Hlavní událostí bylo zřejmě, když se některý z našich předků „dohodl“ na soužití s předky dnešních mitochondrií, tedy buněčných „orgánů“, které vyrábějí energii pro naše tělo. Díky tomu získal patrně nové zdroje energie, které mu umožnily další růst jak do velikosti, tak složitosti.
