Německo uskutečňuje změny ve využívání AZE jako žádná jiná země. Termín ukončení provozu jaderných elektráren je definitivní. Větrná a solární zařízení postupně dodávají stále více proudu. Je však tato transformace skutečně možná? Můžeme nosiče fosilní energie (ropu, uhlí a plyn) už zcela vyloučit? Může Německo svou spotřebu proudu zcela pokrýt alternativními zdroji? Ochránci přírody by si to bezesporu přáli, protože ropa a uhlí zatěžují životní prostředí. Uhelné elektrárny vypouštějí značná množství škodlivého CO2. Problémy působí i stará ropná zařízení. A plyn? Plynové elektrárny jsou sice efektivnější a pro ovzduší méně škodlivé, nicméně aktuální vztahy mezi Ukrajinou a Ruskem, odkud SRN odebírá zhruba třetinu plynu, diskreditují i tento energetický zdroj. A měřeno rychlostí, s jakou se zvyšují výnosy z AZE, úplný odklon od jaderných elektráren a fosilních zdrojů se začíná jevit jako docela dosažitelná vize, a nikoliv utopie. Ak cent na rozvoj AZE V 1. pololetí 2014 pokryly AZE již 28,5 % německé spotřeby proudu. V 1. pololetí 2013 to bylo pouze 24,6 %. A před 10 lety pouhých 9 %. Cíl spolkové vlády (zvýšit do roku 2020 podíl na 35 %) bude lehce dosažen. A nelze vyloučit, že to může být dokonce celých 50 %. Letošního 11. května (na Den matek) bylo Německo ve 13 h již poměrně blízko dosažení vize energetické přestavby. V tuto dobu dodávaly AZE 73,4 % potřebné energie. Spotřeba proudu ovšem bývá v neděli menší, vítr vál příznivě a slunce intenzivně svítilo. Tento rekord však netrval dlouho. Ve večerních hodinách zákonitě klesla intenzita solární energie, vítr vál o poznání méně a den nato (v pondělí, kdy průmysl opět plně fungoval) musely být k síti hromadně připojeny také uhelné a plynové elektrárny. AZE mají rozhodující nevýhodu, která je brzdou kompletního zásobování: jsou závislé na počasí a na denní době. A protože Německo není zrovna hýčkáno sluncem, musí nést hlavní tíhu dodávek proudu německé uhelné a plynové elektrárny. Bez zásobn íků to nepůjde To ovšem nemusí platit věčně. V jedné ze studií Frauenhoferova institutu energetických systémů ve Freiburgu vědci vypočítali, že Německo může být dlouhodobě schopné pokrýt zásobování proudu z AZE, a to ze 100 %. Vedle masivní výstavby dalších větrných a solárních zařízení si však musí poradit se zapojením velkých zásobníků elektřiny, které vyrovnávají kolísání ve výrobě a spotřebě proudu. Technicky to je možné. Přečerpávací elektrárny existují již dlouho. V branži AZE se výzkum nyní přednostně zaměřil na nové generace baterií, zásobníků stlačeného vzduchu a na produkci syntetického plynu. Problematika skladování je ale velkou neznámou. Současná technika není ještě dostatečně vyzrálá. Pokud už funguje, pak jen v menších měřítcích, a co především: je drahá. Větrná energi e ve zlomu? Eolika je stále populárnější. Její využívání se však v jednotlivých spolkových zemích liší. V Sasku kupř. nepostavili letos ani jedno zařízení. Zcela opačná situace je v Šlesvicko-Holštýnsku: v 1. pololetí 2014 se zvýšil výkon u 650 nových zařízení o 1723 MW, což je v porovnání s minulým rokem o 66 % více. Podle Spolkového úřadu pro větrnou energii v Kielu tak nejsevernější spolková země k novým zařízením v Německu přispívá zhruba čtvrtinou. Následují Dolní Sasko (190 MW), Braniborsko (189 MW) a Meklenbursko-Přední Pomořansko (174 MW). Ztrojnásobení výstavby v Šlesvicko-Holštýnsku umožnilo pro výstavbu uvolnění půdy. Podstatný rozvoj eoliky připisuje prezident sdružení Hermann Albers vzniku zákona o AZE. Pokles náhrad (až o 25 %) je podle Alberse „velká výzva“. Další růst výkonů se kvůli tomu v Německu zřejmě sníží, a to ze 3300–3700 MW v letošním roce na 2500–3000 MW v příštím období. I to by však byl stále dobrý výsledek. Velmi kriticky komentoval Albers nový požadavek na povinná výběrová řízení staveb nových zařízení na bázi AZE, což má začít platit do roku 2017. Nejvýhodnější nabídka má v soutěži vyhrát. Zkušenosti z jiných zemí však ukazují, že dosáhnout cíle snížením cen prostřednictvím výběrových řízení lze dosáhnout jen stěží. Němci nežij í v Ev ropě sami Existuje ještě jeden praktický problém, který stojí v cestě německé soběstačnosti bez fosilních energetických nosičů. Německý energetický systém není ostrov, nýbrž součást evropské sítě. Přes hranice teče německý ekologický proud na východ a západ, naproti tomu do Německa se importuje jaderný proud z Francie a elektřina z uhlí z východní Evropy. Ekonomové se obávají, že i kdyby bylo Německo rozhodnuto realizovat svou novou energetickou politiku až do konce, nebude schopno zabránit dovozu fosilního proudu na vnitřní trh. /eb/
