Žluté autobusy a žlutý vlak – evropská rarita v poměr u kvality a ceny. Neobyčejně komfortní jízda, revoluce na kolejích, nadstandardní pohodlí a jiné – nutno uznat, že výstižné – slogany jsou dodne s součástí novinových titulků. A to vše je spojeno s jedním jménem: Radim Jančura.
Poslední dobou se říká, že je „in“ jezdit vlakem, zejména z pohledu mladých lidí. Ve kterém typu dopravy vy sám vidíte opravdovou budoucnost a proč? Obrovskou budoucnost vidím právě v železnici. Přestože jsme dnes v Česku už velký dopravce, tak pořád máme snad 5 % železničního trhu. Tady vidím obrovské příležitosti. Právě noví dopravci jsou pro zákazníky atraktivní, budeme rádi, když díky kvalitním službám dají železnici přednost. V tomto ohledu aktuálně rosteme nejvíce na trase z Prahy do Brna a do Bratislavy – každý týden o 7 %. Je to taková příprava, protože od prosince bychom chtěli naše spoje na této trase dále výrazně posílit a začneme mimo jiné jezdit i do Vídně. Pro zákazníka je železnice atraktivní, pokud je rychlá a může se spolehnout na jednotnou úroveň služeb. Jakmile je to ruleta, kdy zákazník neví, do čeho jde, tak si železnice může získat větší přízeň jen těžko. Které současné moderní technologie, případně dnes posuzované technologie budoucnosti mohou podle vás ovlivnit dopravu a jakým způsobem? Jednoznačně samořiditelná auta, která se v dohledné době stanou fenoménem. Myslím si, že tato auta už za deset, nejpozději za patnáct let, mohou naprosto vytlačit veřejnou dopravu v Česku, a v Evropě vůbec. A to zejména regionální dopravu, protože proč by měla jezdit velká Karosa s deseti cestujícími, když může pro tu babičku, stejně tak i pro dítě, což jsou zásadní uživatelé veřejné dopravy, přijet auto bez řidiče a jednoduše je o pár kilometrů někam posunout. Regionální doprava to má prostě jasné. Nemá šanci přežít tak, jako nepřežila v západní Evropě, kde už vesměs jezdí jen školní autobusy a dvakrát denně nějaký autobus pro babičky do města. Jaký je současný stav konkurenčního boje na českém „dopravním hřišti“? Mám dojem, že České dráhy se vás snaží dohnat – třeba jen úpravou cen v jídelních vozech, ale i celkově typem služeb… Doufáme, že se konečně pohne soutěžení dotovaných spojů na železnici a že konkurence se všemi benefity pro daňového poplatníka a zákazníka pronikne i sem. V České republice jsou dopravci aktuálně „natěšeni“ na spuštění transparentních výběrových řízení na dotované spoje, které ukládá také evropská legislativa. Chytré kraje soutěže již připravují a využijí potenciálu „hladového“ trhu, kde se dopravci budou předbíhat v nabídkách a tyto kraje díky tomu více ušetří a zákazníci dostanou lepší služby. Na kterých tratích v ČR dnes jezdí vaše vlaky? Naše vlaky aktuálně jezdí na několika dálkových trasách v České republice a na Slovensku i na regionální trati z Bratislavy do Komárna. U těch dálkových se jedná především o spoje na trase Praha-Ostravsko-Košice a zároveň o spoje na trase z Prahy do Brna a Bratislavy. Zde jezdíme od konce loňského roku. Počty cestujících v našich vlacích neustále rostou vysokým tempem. Za prvních šest měsíců letošního roku cestovalo našimi dálkovými vlaky přibližně 2,2 mil. cestujících. Pokračujeme tak v masivním růstu z hlediska počtu přepravených cestujících, když za první pololetí jsme přepravili o 26 % cestujících více než za stejné období předchozího roku. Celkově tak vlaky RegioJet cestovalo během prvního pololetí o téměř půl milionu cestujících více (470 000) než za stejné období předchozího roku. Celkem letos počítáme s rekordní přepravou více než 5 mil. cestujících v rámci České republiky v letošním roce a s meziročním nárůstem jejich počtu ve výši 25–30 %. Jak je to dnes s „předností“ na kolejích z hlediska různých společností? V minulosti, pokud vím, mělo absolutní přednost Pendolino… Hodně se to změnilo – konkurence je dneska v České republice realitou a také SŽDC, která provoz řídí a organizuje, k tomu takto rovnocenně přistupuje. Jak probíhá servis vašich vlaků a kde? Spolupracujete v tomto směru s nějakými dalšími firmami? Základní údržbu a servis si realizujeme sami v rámci naší údržbové základny v Praze na Zličíně – vlastně v bývalé továrně společnosti Siemens. Složitější opravy a revize realizujeme ve spolupráci s dalšími subjekty – ať už se jedná o výrobce, nebo o další firmy, které se údržbou kolejových vozidel nebo případně jejich rekonstrukcemi zabývají. Určitě můžeme uvést například společnost Dyko v Kolíně, ale i další. V případě vícesystémových lokomotiv, které si pronajímáme na operativní leasing, se o jejich údržbu a řádný servis stará pronajímatel ve spolupráci s výrobcem. Je to špičková technika, která svou vyspělou technologií snese srovnání s moderními dopravními letadly. V mnoha oborech, zejména technických, dnes pociťují závažný nedostatek pracovních sil. Je to i váš případ? Pokud ano, jak se s tím vyrovnáváte, kde berete kvalitní lidi? A spolupracujete v té souvislosti se školami? Samozřejmě – lidí je skutečný nedostatek a my je navíc potřebujeme ještě i s ohledem na rozšiřování našich aktivit. Právě nedávno jsme rozjeli nábor dalších až 20 strojvedoucích, které potřebujeme v souvislosti s prosincovým plánovaným rozšířením našich spojů na trasu Praha-Břeclav-Vídeň. I proto, abychom byli na trhu práce ještě atraktivnější, jsme zvýšili aktuálně platy strojvedoucím až o 14 %, a ti nejšikovnější a nejpracovitější si tak vydělají až 45 000 čistého měsíčně. Navíc jim dáváme ještě náborový příspěvek 50 000. Strojvedoucí si ale také sami vychováváme – jsme připraveni jim uhradit veškeré náklady spojené se zaškolením a výcvikem s tím, že po nich chceme pouze to, aby u nás určitou dobu pracovali. Se školami spolupracujeme, ale spíše v rovině náboru našich stevardů. Zde nabízíme studentům i možnost skvělé brigády – dokonce i středoškolákům. Heslo „Přes týden ve škole a na víkend jako stevard po Evropě“ se už pro řadu z nich stalo synonymem zajímavé náplně volných víkendů. Co si myslíte o úrovni vzdělávání v technických oborech a využitelnosti absolventů z pozice občana a i z pozice zaměstnavatele? Že je potřebné ve všech ohledech a že české školství má v této oblasti skvělou tradici. Školy, firmy a především studenti postupně přicházejí na to, že řemeslo má zlaté dno, a věřím, že technické obory mají před sebou obrovskou budoucnost. Sám jste vystudovaný inženýr elektrotechnik. Jak jste se dostal do byznysu mimo svůj původní obor a jak jste zúročil zkušenosti z něj? Vysoká škola a technické vzdělání dá mimo jiné člověku schopnosti analytického myšlení, dívat se na věci více logicky a matematicky a řadu věcí či situací si odvodit, případně dívat se na řešení problémů více technickýma očima. A máte i záliby odpovídající tomuto oboru? Auta, IT přístroje… Víte, já techniku používám spíše jako uživatel. Nicméně své technické vzdělání naplno uplatňuji při plánování a realizaci rozvoje našich vlaků, autobusů a další pro nás potřebné techniky. Celý náš byznys stojí na propojení sofistikované techniky se schopností prodat a nabídnou zákazníkovi skvělou službu. Proto se mé technické vědomostní zázemí určitě hodí. Na jedné straně víte, co by zákazník chtěl, a na druhou stranu jste schopni i vymyslet, jak to realizovat. Typickým příkladem jsou obrazovky v sedačkách, které dneska máme ve všech autobusech a dáváme je i do vlaků. Vím, že zákazník často posuzuje cestování jako nudné až otravné. Proto mu musíme kromě servisu vymyslet také zábavu. A protože trochu vidím i do toho, jak věci technicky fungují – dokážu i přijít s řešením. V tom vidím určitě výhodu. V roce 2012 jste inicioval vznik nadačního fondu s názvem Stínové ŘSD, jehož úkolem je poukazovat na chyby v činnosti dopravních stavitelů a zejména Ředitelství silnic a dálnic. Angažujete se stále v této organizaci? A čím konkrétně se nyní zabývá? Stínové ŘSD je náš nadační fond, který se aktuálně věnuje několika oblastem. Kromě toho, že nastavujeme zrcadlo neschopnému vedení Ředitelství silnic a dálnic jak při výstavbě, tak i při rekonstrukci dálniční a silniční infrastruktury, děláme mnoho užitečných drobnějších věcí pro další subjekty, které s nějakou tou komunikací ve své blízkosti musí žít a řeší spoustu každodenních problémů s tím spojených. Konzultujeme se starosty, které trápí negativní dopady komunikací na jejich obce, konzultujeme také s občany a dalšími subjekty a snažíme se hlídat, aby se stát při výstavbě a údržbě silnic choval na jedné straně férově a na straně druhé se snažil o co největší efektivitu v tom, jak věci posunout kupředu. Snažíme se také o zákonodárnou a legislativní iniciativu – právě s ohledem na rychlost výstavby moderní infrastruktury. Česká republika hodně zaspala. Je to vidět například ve srovnání s Polskem, které mělo po roce 2000 mnohem horší pozici než my a kde nás v rychlosti výstavby dálnic, modernizace železnic či v rekonstrukci silnic daleko předběhli. Hana Janišová
