Po dvou letech se od 2. do 4. května
opět otevírá jeden z předních evropských
vojenských veletrhů, brněnský
IDET 2007. Letos na něm bude poprvé
chybět jeden z našich předních
odborníků z oblasti balistiky, zástupce
ředitele a vedoucí odboru Vojenského
technického ústavu výzbroje
a munice ve Slavičíně a zároveň i můj
milý přítel a spolupracovník Ing.
Miloš Hauner. Způsob jeho odchodu
v nedávných dnech při pouhých 61
letech, při jinak pravidelných kontrolách
na brněnské onkologii, vede
i k zamyšlení nad otázkou skutečného
uplatňování vědeckých poznatků
v praktickém každodenním životě.
Po pracovní stránce nelehké zůstává
i pokračování rozpracovaného díla
v úzce specializovaném oboru iniciačních
systémů u speciální techniky,
dnes navíc provázané s technikou
a standardy NATO.
Tolik úvodem, který mě přivádí
k úvaze nad smyslem lidského dění,
našeho výzkumu a jeho zaměření
a vůbec schopnosti lidstva vyvíjet se
v souladu se skutečnými potřebami
společnosti. O rakovině se říká, že má
asi 140 různých projevů. Sám se medicínou
zaobírám jen okrajově a nedovolil
bych si posoudit něco, co vyžaduje
dlouhodobou odbornou přípravu.
Vzhledem k tomu, že naše agentura se
věnuje vývoji nekonvenčních technologií,
máme možnost v tomto rámci se
seznámit i s jejich aplikacemi, mnohdy
úspěšnými i mimo rámec průmyslu.
Tak je tomu například také u dnes často
citovaných nanomateriálů a nanotechnologií.
Už samotná předpona
nano- svým výrazem 10-9 představuje
ve spojení s délkovými jednotkami tak
malou hodnotu, že je nepostřehnutelná
i konvenčním mikroskopem. Přesto
nebo právě proto může ve zdravotnictví
mnoho dokázat.
Na nanočásticích je založena i metoda
hypertermie, tzv. Magnetic Fluid
Hyperthermia, na jejíž realizaci se
spolu s Institutem für Neue Materialien
ze Saarbrückenu podílí především
berlínský biolog Andreas Jordan. Její
myšlenkou, která má dnes už reálnou
šanci na poměrně rychlé
a technicky snadno
zvládnutelné využití, je
uplatnění oxidů železa ve
formě nanočástic v prostředí
tekuté suspenze
pro léčení rakovinových
nádorů. Proces probíhá
tak, že biochemicky upravené disperze
nanočástic jsou injekcí vpraveny do
prostředí nádoru, kde jsou selektivně
stravovány nádorovou tkání, která se
poté vystaví působení magnetického
pole. Přitom dochází k ohřevu feromagnetických
částic na zvýšenou teplotu,
při které nemocné buňky odumírají
a zdravé zůstávají neporušené. Po
terapii mrtvé buňky spolu s nanočásticemi
odcházejí přirozeným způsobem
do ledvin a vyloučí se močí. Metoda je
ověřována na berlínské klinice Charité
a ve speciálním Centru für Biomedizinische
Nanotechnologie – zatím převážně
při léčbě nádorů v mozku a při
rakovině prostaty, přičemž dosavadní
výkony vykazují 100% úspěšnost.
Pro úspěch metody i při výskytu
druhotných ložisek onemocnění
je podstatná skutečnost, že uváděné
nanočástice svou velikostí jsou menší
než červené krvinky, což jim dovoluje
dobrý pohyb v krevním oběhu. Tento
jev proto vede i k hledání cesty, jak
dosavadní metodu rozšířit na způsob,
kdy biologicky vhodně upravené
nanočástice by byly v krevním řečišti
sami vyhledávané nakaženými buňkami.
Pak by stačilo jenom vpravit
disperzi nanočástic kamkoliv do krevního
oběhu, nakažené buňky by si ji
sami vybraly a pacientovi by zbývalo
jen podrobit se působení magnetického
pole, které by nenasytné nemocné
buňky zlikvidovalo.
Hypertermie je metoda ničení nádorových
buněk, která je známá v onkologii
sice již delší dobu, ale doposud
lékaři neměli k dispozici vhodný způsob,
jak by ji mohli aplikovat v širší
míře. Tato léčebná metoda
vychází ze skutečnosti,
že nádorové buňky
oproti buňkám zdravých
tkání méně odolávají
vyšším teplotám
a k jejich ničení dochází
už v rozsahu 42,5 až 45
oC. Mezi způsoby, které jsou na využití
jejích poznatků založené, patří i účinná,
poměrně nová, minimálně invazivní
metoda, využívající k dosažení
potřebného tepelného efektu záření
laserového paprsku. Vyvíjena byla na
německých klinikách společně s firmou
Trumpf a ve světě je známa pod
označením LITT, jako Laser Induzierte
Tumor Terapie. Pro zavedení paprsku
užívá speciálního optického vlákna
napojeného na pevnolátkový Nd:YAG
laser, které v koncovce dává radiální
vyzařování místo obvyklého bodového.
Vyzařování probíhá v infračervené
oblasti a je zdrojem potřebné teploty
s dopadem pro oblast do hloubky až 4
cm. Při větší rozloze nádoru je možné
současně provádět i několik obdobných
zásahů. Předností metody je
i možnost spolehlivé průběžné obrazové
kontroly operace.
Zajímavé je, že na využití hypertermie
k léčbě nádorových buněk se
uskutečnily klinické aplikace v průběhu
osmdesátých let minulého století
i u nás, kdy se k dosažení potřebné
teploty užívalo vysoké frekvence
přibližně 434 MHz s jejím přenosem
do zasažené oblasti příložnými aplikátory.
Na vývoji soupravy nazvané
Apteron se tehdy podílela především
TESLA Hloubětín ve spolupráci
s Ústavem biofyziky a nukleární medicíny
Fakulty všeobecného lékařství.
Smutné je, že tehdejší naše Federální
ministerstva zdravotnictví a elektrotechnického
průmyslu se nedohodla
na praktickém zavádění metody a celá
myšlenka přišla vniveč. Dnes sice
navazuje na tyto práce studijní činnost
na Katedře elektromagnetického pole
Fakulty elektrotechniky ČVUT ve spolupráci
s lékaři Ústavu radiační onkologie
Fakultní nemocnice na Bulovce,
ale přístrojové vybavení se už dováží
ze zahraničí.
Ale vraťme se k úvodu se všeobecným
závěrem. Ing. Miloš Hauner se
podroboval průběžným zdravotním
kontrolám a pravděpodobně bylo
možné s léčením postupovat v souladu
s průběhem onemocnění. Pokud něco
takového není v silách jedné kliniky, je
třeba si to přiznat a hledat jiné cesty
léčení, včetně využití byť i alternativních
metod. Že něco takového existuje,
ověřil jsem si sám na sobě i na mínění
skutečných lékařů, kteří účinky těchto
metod připouštějí, aniž by je dokázali
vysvětlit. Chybou našeho zdravotnictví,
která brzdí práci skutečných
odborníků a ohromné řady těch skutečně
obětavých pracovníků v tomto
rezortu (a že existují jsem si opět ověřil
na vynikající péči, které se dostalo
mé matce téměř v 99 letech na interně
a posléze LDN motolské fakultní
nemocnice) je spíše neodbornost nebo
neschopnost vrcholového vedení rezortu.
Neschopného pro osobní rozmíšky
a vzájemné osočování dokázat
vytvořit příznivé optimální prostředí
pro každodenní zdravotnickou péči,
včetně zavádění nových vědeckých
a výzkumných poznatků. Možná, že
bychom toho chtěli v tomto směru
ale od zdravotnictví příliš, za situace,
kdy ekonomický i společenský chaos
není dnes jen v tomto odvětví, ale
v celém našem hospodářství, potažmo
i v celém světě. Pak na úvodní otázku
„Muselo to být?“ vyplývá poměrně
jednoznačná odpověď. ING. JIŘÍ ŠMÍD