Na Mezinárodní strojírenský veletrh, který zanedlouho odstartuje po vynucené roční pauze, se ze Svazu strojírenské technologie chystají firmy v hojném počtu i letos. Účast potvrdilo téměř 80 % vystavovatelů z roku 2019, což je podle ředitele svazu Oldřicha Paclíka velmi dobré číslo. Z pohledu návštěvníka však bude letošní ročník přece jen podstatně odlišný.
„Podmínky budou daleko skromnější, většina firem přijede bez exponátů a stánky budou o hodně menší,“ říká Oldřich Paclík k chystaným prezentacím členů Svazu strojírenské technologie v rámci letošního ročníku konání Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně, který se letos uskuteční v poněkud nezvyklém, listopadovém termínu (8.—12. listopadu 2021). Hlavním důvodem těchto změn je podle něj skutečnost, že firmy se letos primárně nechystají představovat novinky ze svého portfolia. „Letošní veletrh vnímám spíše jako společenskou událost, kde firmy chtějí dát ostatním v oboru vědět, že ty téměř dva turbulentní roky přežily a jsou připraveny na nové zakázky,“ vysvětluje a dodává, že v rámci prezentací bude akcent kladen spíše na oblast informatiky. „Vlastní obráběcí proces se až tak moc nemění, avšak využívání a zpracovávání dat získaných ze strojů je trend, kterým se průmysl ubírá. Firmy jsou si toho vědomy a pracují na tom.“ Výrobci obráběcích a tvářecích strojů ale samozřejmě reflektují i další trendy. Pro obor je určující také robotizace a rovněž roste význam nových technologií, z nichž na prvním místě jsou aditivní výrobní technologie. Velký vliv na další směřování oboru obráběcích a tvářecích strojů bude mít také rozvoj elektromobility a rozšiřuje se i využívání virtuální reality, včetně digitálních dvojčat. „Na druhou stranu je ale pravdou, že k tomu všemu potřebujete špičkové lidi. Většina firem vyrábějících obráběcí stroje jsou podniky kolem 250 zaměstnanců a ty si povětšinou nemohou dovolit takové zaměstnance zaplatit. Takže tyto novinky se zatím uplatňují spíše v sériové výrobě pro automotive než třeba ve výrobě zemědělských či stavebních strojů,“ říká Oldřich Paclík.
Co vidová krize obor výrazně poznamenala
Pro firmy sdružené ve Svazu strojírenských technologií je vzpruha v podobě mezinárodního veletrhu klíčová, protože covidové období bylo pro většinu z nich hodně těžkou zkouškou. V roce 2020 export poklesl o 30 %, a import dokonce o 37 %. Útlum zaznamenal i domácí trh, a ani letos se dosud tržby ani nové zakázky nevrátily na úroveň předchozích let. „Nejtěžší pro náš obor bylo to, že firmy nemohly kvůli zavřeným hranicím řešit svoje závazky nejen v oblasti uvádění technologií do provozu, ale ani v oblasti servisu. Kromě toho nám stále chybějí kvalifikovaní pracovníci ve výrobě a nástup elektromobility spolu s prohlášeními EU i významných automobilek a velkých dodavatelů v podstatě vyústil v kombinaci s těmi zmíněnými faktory v rozhodnutí odložit investice. To se projevilo zejména ve stornování a odsouvání objednávek. Restrukturalizace, o kterých se rozhodlo v centrálách velkých firem v zahraničí, se navíc logicky přenášejí na české subdodavatele.“ K těmto negativním faktorům se v současné době přidává ještě zvyšování cen součástek a materiálů. Největší potíže do strojírenství vnáší zejména nárůst cen oceli a litiny a v některých případech nepřímo i nedostatek čipů. Elektronika se ve strojích sice používá, ale výrobci kupují celé komponenty pro řízení. „Někteří globální výrobci těchto zařízení nedostatkem trpí, což se pak projeví v určitém zpoždění dodávek komponentů, ale naštěstí nejde o výrazný problém,“ říká dále Oldřich Paclík.
Do transformace se Česko vrhnout musí
Do procesu ozdravení strojírenských firem po covidovém útlumu však zasahuje ještě aktuální růst cen energií. Podle Oldřicha Paclíka prochází (nejen) Česko rozsáhlou transformací, do níž se Evropa pustila ještě v době před covidem. Místo toho, aby se tempo přibrzdilo, tak se opak stal pravdou a pro řadu firem se tato krize stala spíše urychlovačem změn. „Celý tento proces je provázen i nárůstem ceny energií a velkou nejistotou investorů. Úvahy o tom, jakým směrem jít, se ve veřejném prostoru objevují, ale já osobně se domnívám, že pro malé Česko je jediným řešením se co nejrychleji do transformace začlenit, protože jinak na nás nikdo čekat nebude. A platí to jak pro automotive, tak i pro náš obor, i když ten nepředstavuje tak velký podíl. Obráběcí a tvářecí stroje však budou potřeba i po transformaci energetiky a automobilového průmyslu,“ uzavírá.
/Kristina Kadlas Blümelová/
