Nejpozději od 4. století našeho letopočtu čínské spisy o zemědělství radí, aby si pěstitelé ve svých ovocných sadech opečovávali některé druhy hmyzožravých mravenců (tedy některé druhy rodu Oecophylla, třeba O. smaragdina). O nějakých 1600 let později začíná stejnou radu brát vážně i věda. Stále totiž přibývá důkazů, že jde o účinnou zbraň proti škůdcům. V časopise Journal of Applied Ecology je nově shrnul ekolog Joachim Offenberg, a je to celkem zajímavé čtení. Mravenci z této skupiny se hlavně v jihovýchodní Asii osvědčili při kontrolovaných experimentech k ochraně celé řady plodin od citrusů, manga po ledvinovníky (dávají kešu ořechy). Výsledky byly srovnatelné s chemickým ošetřením, byť ne vždy a ve všech ohledech: v některých případech dávala ochrana mravenci lepší výsledky než běžně používané pesticidy, někdy horší. V řadě případů se osvědčila kombinace mravenců a občasných postřiků zaměřených na druhy škůdců, se kterými si mravenci nevěděli rady. Mravenci jsou k ochraně plodin téměř předurčeni. Nikdy nepřestávají v lovu, protože dokážou přebytky skladovat v podobě neplodných vajíček i na horší časy. Částečně se živí i sladkou šťávou vyráběnou mšicemi žijícími na rostlinách, ale pouze v relativně malé míře – a navíc neváhají mšice sežrat, když jim v dietě chybějí bílkoviny. Mimochodem, mravenci se zase mohou stát bílkovinovým doplňkem lidské stravy. Oecophyllae se jedí např. v Thajsku (např. larvy) a některé studie prý zjistily, že je možné kolonii využívat zároveň jako ochránce i zdroj „masa“, aniž by byla ohrožena její životaschopnost. Nevýhodou je, že s oblibou útočí i na lidi a jejich kousnutí dosti bolí, takže česači si musí dávat pozor. Osvědčený prý je postřik vodou, který mravence na chvíli zažene do hnízd či jiného úkrytu. Offenberga ale zaujaly dvě věci: a) že zájem o tuhle metodu vzrůstá. Studií na téma využití mravenců Oecophylla v posledních dvou desetiletích stále přibývá (každou dekádu se jejich počet zdvojnásobil). A za b) ho zaujal potenciál využití i dalších druhů. Mravenců je na světě cca 13 000 druhů, mezi kterými by se téměř určitě dalo najít řadu druhů stejně vhodných pro zemědělské účely. Třeba časem budeme „biozemědělce“ poznávat i u nás podle štípanců.
