Ministr průmyslu a obchodu
Martin Kuba předložil vládě
4. července pravidelnou
analýzu vývoje ekonomiky
ČR a její mezinárodní konkurenceschopnosti
za rok 2012. Z analýzy mj. vyplývá,
že důsledky nedávné finanční a hospodářské
krize přerušily proces reálné konvergence
ekonomiky ČR k vyspělým státům
EU a současná výše produktu na obyvatele
(v paritě kupního standardu) stagnuje
na 80 % průměru Unie. Protože krize současně
vyostřila možnosti uplatnění na světových
trzích, je základním předpokladem
další konvergence nezbytnost přizpůsobit
se změnám konkurenčního prostředí.
Výkonnostní mezeru vůči EU se
nepodařilo snížit ani vloni, protože
hospodářská aktivita postupně ubírala
na síle rovněž v ČR. Míra oslabování
byla výraznější než v EU: hrubý domácí
produkt vzrostl za celý rok o 1,7 %,
ale ve 4. čtvrtletí 2011 pouze o 0,6 %.
Přestože hlavní riziko zpomalení bylo
spojováno se slabší zahraniční poptávkou
(vzhledem ke značné otevřenosti
domácí ekonomiky a její závislosti
na exportu), ze struktury hrubého domácího
produktu je patrné, že na jeho
pomalejším růstu se podepsal zejména
útlum domácí poptávky. Hospodářský
růst byl tažen výhradně zahraničním
obchodem.
Přesto průmysl dosáhl solidních celoročních
výsledků, když se průmyslová
výroba meziročně zvýšila o 6,9 %. Hlavním
tahounem byla tradičně výroba motorových
vozidel, která vzrostla o 21,2 %.
Z hlediska konkurenceschopnosti domácího
průmyslu je významné, že pokračovala
příznivá relace rychlejšího vývoje
produktivity práce než mezd, snižující
jednotkové mzdové náklady.
Zahraniční obchod se zbožím (v běžných
cenách) dosáhl navzdory sílícím problémům
evropské ekonomiky velmi dobrých
výsledků. Při růstu vývozu o 13,3 %
a dovozu o 11 % skončila obchodní bilance
rekordním přebytkem 191,5 mld. Kč.
Tedy o více než 70 mld. Kč meziročně
vyšším. Výsledky opět potvrdily silnou
závislost na členských státech EU. Do zemí
evropské sedmadvacítky mířilo 83 %
českého vývozu, zatímco podíl tohoto
uskupení na českém dovozu činil téměř
64 %. Nejvýznamnějším obchodním
partnerem ČR bylo tradičně Německo:
na vývozu se podílelo 32 % a na dovozu
26 %. Ve zbožové struktuře se zvýšil podíl
vývozu strojů a dopravních prostředků
(na 54,4 %). Aktivum dosáhlo 443
mld. Kč. Naopak: prohloubil se schodek
obchodu s minerálními palivy a chemickými
výrobky. Výrazně se na tom podepsaly
vysoké ceny komodit.
Analýzu doplňuje rozbor možných hrozeb
a rizik vyplývajících ze současného
vývoje české i světové ekonomiky. Jednou
z výrazných nepříznivých tendencí
je nárůst dovozní náročnosti českého
exportu. Zatímco v roce 1995 bylo třeba
na 100 Kč exportu dovézt komponenty
a suroviny za 29 Kč, o 10 let později to
již bylo 48,3 Kč. Také přidaná hodnota
vytvořená v ČR zdaleka neodpovídá vykazovanému
objemu zahraničního obchodu.
Zatímco podle přeshraniční statistiky
jsme loni dosáhli přebytek ve výši 190
mld. Kč, podle metodiky národních účtů,
která je založena na změně vlastnictví
a lépe odráží skutečně vytvořenou hodnotu,
to bylo o více než 170 mld. Kč méně.
Kromě výrazných teritoriálních a komoditních
závislostí je pro český zahraniční
obchod charakteristická závislost
na umístění výrob v rámci tzv. globálních
hodnotových řetězců. Výroby v ČR
se nacházejí v nižších patrech těchto
řetězců. Tedy v oblastech s nižší přidanou
hodnotou, nižším zapojením vědy
a výzkumu, závislých na rozhodnutích
zahraničních centrál.
Jak zdůraznilo MPO ČR, důležité je proto
vytvoření podmínek pro posun v rámci
hodnotových řetězců výše, směrem k výrobám
s vyšší přidanou hodnotou, větší
autonomií v rozhodování a diversifikovanější
strukturou odběratelů. /fv/
