V sobotu 13. června ve 22.28 h našeho času zažilo velicí středisko letu sondy Rosetta velmi milé překvapení. Dorazil totiž signál z přistávacího modulu Philae, který sonda v listopadu minulého roku vysadila na kometu 67P/Čurjumov-Gerasimenko. Modul „mluvil“ s týmem na Zemi přes sondu Rosetta po dobu 85 s. „Philae se vede velmi dobře. Její provozní teplota je –35 °C a má k dispozici 24 wattů,“ uvedl projektový manažer Stephan Ulamec. Modul je připravený k další práci, jak se potvrdilo, když se znovu přihlásil o několik dní později. Příčina probuzení je asi prostá: kometa se přiblížila k Slunci, tudíž modul získal dost energie na to, aby začal znovu vysílat. Během analýzy dat vyšlo najevo, že se Philae musel probudit už dříve. „Dostali jsme i nějaká starší data, takže nás modul asi nebyl schopen kontaktovat dříve,“ dodává Ulamec. Vědci čekají další pokus o kontakt. V paměti Philae je podle nich více než 8000 datových bloků. Vědci doufají, že v nich budou také informace, co se modulu stalo v posledních několika dnech na kometě. Sonda Rosetta nesla modul velký asi jako pračka ke kometě 67P/Čurjumov-Gerasimenko 10 let. K přistání došlo ve vzdálenosti 551 milionů kilometrů od naší Země. Sonda měla na kometě provést řadu výzkumů a experimentů. Výsledky jsou zajímavé pro vědce zabývající se počátky a vývojem naší sluneční soustavy. Nečeká se ovšem, že by byly zcela převratné, protože Čurjumov- Gerasimenko patří do třídy těles, o nichž už alespoň základní informace máme. Dostat sondu na kometu je však především úctyhodný technický úspěch, který je v současné době na hranici lidských možností. Dramatické přistání Sonda Philae se v úterý 11. listopadu 2014 dostala na povrch komety díky manévru, jenž se však nepovedl zcela podle plánů. Muselo se přitom hlídat množství parametrů. Především se Rosetta musela dostat na správnou dráhu, z níž mohla modul vypustit. Sonda samozřejmě neměla neomezené množství paliva a rychlost i směr vypuštění modulu tak mohla ovlivnit jen velmi málo. Přesné navedení na správnou dráhu bylo nezbytné. To vše klaplo. „Pád“ modulu trval zhruba 7 h a Philae se při něm nepohybovala přímo k povrchu. Měla stále nějakou zbytkovou dopřednou rychlost, která ho po parabolické dráze nakonec dovedla na povrch. Vše bylo vypočteno tak, aby rychlost modulu při dopadu vyrovnala rychlost rotace povrchu komety, a dopad byl tedy co nejměkčí. Sondě se však po dopadu na povrch nepodařilo udržet na povrchu a odrazila se na méně vhodné místo, přičemž poskočila dvakrát. A vědci ji nemohli lokalizovat. Později se zjistilo, že se nemohla zachytit kvůli problémům s přítlačnou tryskou a kotvami, které ji měly zachytit na planetě. Navíc kvůli stínu z útesu, pod kterým se usadila, mohla své solární panely využívat jen 3 h v rámci 24h cyklu. Původně se počítalo s několikanásobně větším přísunem energie ze Slunce, kdyby zůstala na místě prvního přistání. Vydržela tedy fungovat jen do chvíle, kdy ji došly baterie. I tak se sondě před její hibernací loni 15. listopadu podařilo splnit většinu úkolů a informace poslat přes Rosettu k analýze na Zemi. Mezi nimi bylo zkoumání struktury místa přistání i celé komety, měření podpovrchové teploty v závislosti na intenzitě slunečního záření a samozřejmě analýza vzorků povrchových a podpovrchových částí komety. Výsledky mají vědcům pomoci při zkoumání historie naší sluneční soustavy, která se zformovala zhruba před 4,6 miliardy let. Vědci tedy mohli jen doufat, že s přiblížením ke Slunci sonda Philae dostane ze svých panelů dostatek energie, aby se mohla znovu probudit. Od 12. března tak ESA pátrala po signálech Rosetty, zda se sonda znovu neozve.
