Větrné zdroje se považují v Německu za nový pilíř energetiky. Skutečnost je poněkud jiná. K současným zhruba 27 000 MW instalovaných na souši má do roku 2020 postupně přibýt dalších 7145 MW v celkem 21 mořských parcích. Díky stálému větrnému proudění dosahují většího využití: okolo 1/3 roční provozní doby. K produkci stávajících suchozemských strojů – 54 TWh ročně – tak přibude dalších 20 TWh (do roku 2020) – v době, o níž rozhodne příroda, nikoli potřeby odběratelů. Pilířem německé postjaderné energetiky proto zůstanou uhelné elektrárny, jež dále posílí své pozice. Vyplývá to z přehledu 84 elektrárenských jednotek, jež je nezbytné vybudovat nebo zmodernizovat do roku 2020. Zveřejnil ho Svaz německé energetiky a vodního hospodářství (BDEW). Ten zároveň odhadl náklady na realizaci na 60 mld. eur. Obří černouhelné zdroje vyrostou mj. na místě uzavřených německých jaderných elektráren. Někdejších 672 jaderných megawattů ve Stade zamění 1100megawattový blok. Vloni nuceně odstavený brunsbüttelský reaktor o výkonu 806 MW vystřídá dokonce velkoelektrárna s kapacitou 1820 MW. Ve Stade se čeká jen na souhlas s výstavbou. V Brunsbüttelu se počítá se spouštěním v roce 2017, tedy dlouho před ukončením provozu všech německých jaderných elektráren. Navíc: jen v těchto lokalitách tak po bezemisní jaderné energetice vzniknou obří zdroje oxidu uhličitého a obyvatelstvo bude i přes nejmodernější technologie vystaveno popílkovým imisím. Je otázkou, zda se při volbě Stade a Bruns büttelu přihlíželo více k existující energetické infrastruktuře po jaderných blocích, anebo k blízkosti projektovaných nestabilních mořských větrníků. Elektrárny totiž poběží v základním zatížení, tedy nepřetržitě. Roční produkce proudu tak překročí 21 TWh a při spalování kamenného uhlí unikne do ovzduší přes 14 mil. t CO2. Z celkových zhruba 41 000 MW v nových (nebo zmodernizovaných) elektrárnách se počítá v černouhelných zdrojích s 13 000 a v hnědouhelných s 8000 MW. To je dohromady více než kapacita všech českých elektráren. Při využívání v základním zatížení vyprodukují za rok přes 150 TWh, tedy zhruba čtvrtinu současné německé výroby elektřiny. Do ovzduší ale vypustí na 100 mil. t oxidu uhličitého. Poněkud lepší bilancí se může pochlubit zemní plyn, jenž se bude spalovat v nových (nebo v rekonstruovaných) německých elektrárnách o výkonu 11 000 MW. S největší pravděpodobností se bude z ekonomických důvodů využívat také v základním zatížení, takže k celkové výrobě elektřiny přispěje nejméně 90 TWh. Roční spotřeba paliva v takovém režimu činí kolem 30 mld. m3. Emise při spalování zemního plynu jsou v porovnání s uhlím přibližně poloviční. /pv/
